Jen málokteré místo v Plzni vypráví o proměnách města tak soustředěně jako areál kostela svatého Mikuláše. Na Mikulášském náměstí tu vedle barokní sakrální stavby zůstala část někdejšího hřbitova, historická vstupní brána, ohradní zeď a náhrobky lidí, kteří výrazně ovlivnili život města i celých Čech.
Pro návštěvníka je to místo, kde se během krátké procházky potkává středověký původ, velká barokní přestavba, pohřební historie Plzně i připomínka průmyslového rozvoje města.
Od vinice ke kostelu
Původní kostel svatého Mikuláše vznikl ve středověku. Plzeňský měšťan Vít Malíř jej podle dochovaných údajů nechal vystavět roku 1406 na své vinici zvané Mitterwald. Stavba tak stála mimo tehdejší hlavní městské jádro, v prostoru, který se v průběhu staletí postupně proměňoval v rušnou část Plzně.
Dnešní vzhled kostela však není středověký. Rozsáhlá barokní přestavba byla zahájena roku 1673 pod vedením Giovanniho Domenica Orsiho. O několik desetiletí později se na projektu podílel také Kilián Ignác Dientzenhofer a práce pokračovaly až do roku 1743. Výsledkem je stavba s výrazným barokním charakterem, jejíž interiér doplňují také rokokové prvky, například oltář, kazatelna a další vybavení.
Hřbitov pro chudinu i významné měšťany
Kostel původně sloužil jako hřbitovní. Přilehlé pohřebiště bylo určeno především pro místní chudinu, později se však po zrušení některých hřbitovů uvnitř města stalo jedním z důležitých plzeňských pohřebišť 19. století.
Rozšíření přišlo v letech 1849 až 1850. Novější část měla obdélný půdorys a jejím výrazným motivem byla socha Panny Marie. Na rozhraní starší a nové části stál kříž. Hřbitov se postupně zaplnil a na přelomu 19. a 20. století byl po otevření Centrálního hřbitova v Doubravce uzavřen. Podle některých údajů k tomu došlo konkrétně roku 1901.
Po stopách Tyla a Škody
Nejznámější připomínkou osobností spojených s místem je náhrobek dramatika a autora textu české hymny Josefa Kajetána Tyla. Dnešní podoba není původním náhrobkem, ale kopií z roku 2011, jejímž autorem byl Antonín Wildt. I proto je přesnější mluvit o připomínce Tylova hrobu a o dochovaném náhrobku, nikoli bez výhrad tvrdit, že jde o původní hrobové místo.
V areálu se nachází také hrob Emila Škody, zakladatele plzeňského strojírenského podniku, datovaný rokem 1903. Hřbitov je spojován i s dalšími významnými Plzeňany a rodinou Hahnenkamovou. Dochované náhrobky tak připomínají nejen kulturní a průmyslové dějiny města, ale také společenské vrstvy, které se podílely na jeho rozvoji.
Hrozba zániku a dnešní podoba
Ve druhé polovině 20. století hřbitovu hrozila úplná likvidace. V 50. a 60. letech se uvažovalo o rozšíření Mikulášské třídy. Mezi lety 1966 a 1969 byly některé náhrobky přeneseny do starší části areálu, mnoho cenných děl včetně velkých zděných hrobek však zaniklo.
Zůstala klasicistní vstupní brána, část historické zdi a soubor náhrobků. Bývalý hřbitov dnes funguje jako veřejný park, jeho pietní charakter však nezmizel. Při procházce stojí za pozornost právě kontrast mezi zelení, dochovanými kamennými památkami a kostelem, který tvoří přirozené historické centrum celého prostoru.
Prakticky pro návštěvníky
Areál najdete na Mikulášském náměstí jihovýchodně od historického centra Plzně, nedaleko řeky Radbuzy. Z centra se sem lze dostat tramvajovými linkami 1 a 2 nebo trolejbusovou linkou 12; vystupuje se na zastávce Mikulášské náměstí.
Veřejně přístupná část umožňuje prohlédnout si kostel zvenčí, bránu, ohradní zeď i historické náhrobky. Kostel nebývá běžně otevřen jako stálá turistická expozice, takže případnou návštěvu interiéru je vhodné spojit s bohoslužbou nebo si předem ověřit aktuální možnosti u správce či farnosti. Při návštěvě je zároveň dobré respektovat, že jde nejen o park, ale také o místo posledního odpočinku a paměti.