Večeře několika přátel se může zdát jako obyčejné společenské setkání. V inscenaci Mýcení se však během ní postupně odhalují vztahy k divadlu, umění, společenskému postavení i vlastnímu obrazu před ostatními. Adaptace románu rakouského spisovatele Thomase Bernharda patří k výrazným titulům Divadla Na zábradlí a nabízí divákům večer, který není jen kulturním programem, ale také nepříjemně přesným pohledem na svět společenských vrstev.
Bernhardův román jako útok na společenskou fasádu
Thomas Bernhard proslul texty, v nichž sarkasticky rozebíral rakouskou společnost, její instituce i kulturní provoz. Také Mýcení staví na střetu toho, jak se lidé prezentují, a toho, co si skutečně myslí. Hosté u stolu hovoří o umění a divadle, zároveň se ale postupně ukazuje kariérismus, přizpůsobivost, pokrytectví a potřeba společenského uznání.
Předloha vzbudila po vydání v roce 1984 v Rakousku silný ohlas. Následovala žaloba pro nactiutrhání a podle tiskových materiálů Divadla Na zábradlí byla kniha v zemi dočasně policejně zakázána. Bernhardův text tak nebyl pouze literární provokací, ale také zásahem do citlivého místa společnosti, která se v jeho postavách mohla poznat.
Oceněná inscenace Jana Mikuláška
Pro české jeviště román upravili Dora Viceníková a režisér Jan Mikulášek. Právě Mikulášek inscenaci také režíroval, zatímco scénu a kostýmy navrhl Marek Cpin. Výsledkem je adaptace, která sleduje Bernhardův ironický tón a soustředí se na napětí mezi společenskou uhlazeností a tím, co se skrývá pod ní.
Význam inscenace potvrzují dvě ocenění ze sezony 2017/18. Mýcení získalo Cenu Divadelních novin za inscenaci roku v kategorii činoherní divadlo. Jan Mikulášek zároveň obdržel Cenu Josefa Balvína za nejlepší adaptaci původně německy psaného textu. Ocenění se vztahují k tehdejší inscenaci, nikoli k jednotlivému budoucímu uvedení, její uměleckou kvalitu však dokládají dodnes.
Divadlo, umění a blízkost smrti
Na Mýcení je pozoruhodné, že se nezastavuje u satiry kulturního prostředí. V pozadí společenských her se objevuje otázka umělecké integrity: co zůstává z umění, když se přizpůsobuje očekávání publika, institucí nebo společenských kruhů? Bernhardův svět je současně komický i znepokojivý. Smích zde často vzniká z přesnosti, s níž text odhaluje lidské slabosti.
Inscenace pracuje také s motivem sousedství umění a smrti. Slavnostní setkání, očekávání kulturní události a řeči o tvorbě získávají díky tomuto motivu temnější rozměr. Divák nesleduje jen hádku nebo společenský konflikt, ale rozpad jistot, na nichž si postavy zakládají.
Silný titul na scéně s výraznou tradicí
Divadlo Na zábradlí zahájilo činnost 9. prosince 1958 a jeho historie je spjata s osobnostmi, jako byli Jiří Suchý, Ivan Vyskočil, Jan Grossman nebo Václav Havel. Scéna v historickém centru Prahy se výrazně podílela také na rozvoji českého absurdního divadla. Uvedení Bernhardova textu do této tradice přirozeně zapadá: jde o titul, který se nebojí formálně ani tematicky vybočit a zpochybnit pohodlné představy o kultuře.
V inscenaci vystupují Jakub Žáček, Magdaléna Sidonová, Honza Hájek, Johana Matoušková, Jana Plodková, Václav Vašák, Dita Kaplanová a Petr Jeništa. Jejich setkání se odehrává v prostoru, kde se společenská konverzace mění v zápas o vlastní obraz i místo mezi ostatními.
Praktické informace k návštěvě
Podle připraveného programu je další uvedení plánováno na pátek 9. října 2026 od 19 hodin. Představení trvá přibližně 110 minut. Koná se v Divadle Na zábradlí na adrese Anenské náměstí 209/5 v Praze 1; vstupné se podle podkladů pohybuje přibližně mezi 300 a 550 korunami.
Divadlo je dostupné od tramvajových zastávek Karlovy Lázně a Staroměstská i ze stejnojmenné stanice metra. Termín, cenu a dostupnost vstupenek je vhodné před cestou ověřit přímo u divadla, protože program i jednotlivé reprízy se mohou měnit.