Na vrcholu Lužanské hory, kterému se říká Na tanečku nebo jednoduše Taneček, dnes stojí dřevěné postavy Čerta a Káči. Připomínají pověst o hospodě, která se během noční zábavy propadla do země, i hudební dílo, díky němuž se tento kout jižního Plzeňska dostal do širšího kulturního povědomí.
Pověst z kopce nad Lužany
Lužanská hora leží jihovýchodně od Lužan a na mapách se objevuje také jako Zelená Hora. Vrchol dosahuje přibližně 500 metrů nad mořem, obecní historické materiály uvádějí kótu 491 metrů. Nad okolní krajinou vystupuje asi o 150 metrů a je dobře dostupný z obce.
Nejvyšší část kopce bývala podle místního vyprávění místem posvícenských zábav. Do hospody Na tanečku přicházeli lidé z Lužan, Nezdic, Zeleného i Vlčího. Jednou tam měla tančit Káča, se kterou si však nikdo nechtěl zatančit. Když si povzdechla, že by si zatančila třeba s čertem, objevil se neznámý myslivec a její přání splnil. O půlnoci se pak podle pověsti hospoda propadla do země.
Nejde o přesný děj Dvořákovy opery. V ní se Káča dostane do pekla společně s čertem a ovčák Jirka se ji vydá zachránit. Místní příběh však nabízí pozoruhodný základ: venkovskou zábavu, temperamentní Káču, čerta v lidské podobě i náhlý přechod z běžného světa do nadpřirozena.
Od Hlávkova zámku k opeře
Antonín Dvořák býval hostem lužanského zámku, který vlastnil architekt a mecenáš Josef Hlávka. Právě v okruhu Hlávkových hostů se podle místní tradice o pověsti mluvilo. Dvořák si její motiv později ověřoval také v Lužanech, Nezdicích a Příchovicích. Lužanská hora tak nebyla jediným místem, z něhož při tvorbě čerpal, představovala však důležitou součást inspiračního prostředí.
V Lužanech pobýval Dvořák od 28. srpna do 2. září 1898. Operu původně zamýšlel pod názvem Ovčák a definitivní partituru dokončil 29. září téhož roku v Praze. Přesnější než tvrzení, že Čert a Káča vznikla přímo na Lužanské hoře, je tedy říci, že místní pověst patřila k podnětům, které se v opeře proměnily v pohádkový divadelní svět.
Na opeře pracoval od května 1898 do února následujícího roku. Libreto napsal Adolf Wenig a první uvedení se konalo 23. listopadu 1899 v pražském Národním divadle pod vedením dirigenta Adolfa Čecha. Tři dějství přenesou diváka z venkovské hospody do pekla a následně do zámecké síně.
Čert a Káča ze dřeva
Příběh dnes na Tanečku nepřipomíná jen informační tabule. V roce 2013 zde vznikly nadživotní dřevěné plastiky Čerta a Káči. Jejich podobu navrhla Jitka Dlouhá, samotné sochy vytvořili řezbáři Dušan Světlík a Vendula Litterová.
Materiál přitom pochází z místa, které s Dvořákovými lužanskými pobyty souvisí ještě jinak. Sochy byly vyřezány z dubových kmenů od lužanského zámku. Obci je poskytla Nadace J., M. a Z. Hlávkových poté, co muselo být po pádu jednoho ze stromů pokáceno několik dubů u lužanského mostu. Z někdejšího dřeva tak vznikla nová připomínka místní kulturní paměti.
Výlet za pověstí i Dvořákem
U plastik stojí dřevěný altánek a lokalita je jedním ze zastavení místní naučné stezky. Tabule na Tanečku připomíná nejen pověst o Čertu a Káče, ale také historii ochotnického divadla v Lužanech a Zeleném. Stezka propojuje více míst v okolí: nádraží, park u Hlávkova zámku, kaple, kříž nad obcí Zelené, plastiku Srdce pro krajinu, sochu svatého Vojtěcha, Taneček a osadu Zelená Hora.
Výlet lze rozšířit o lužanský zámek a jeho park. Právě zde Dvořák na Hlávkovu žádost zkomponoval Mši D-dur, známou jako Lužanská, určenou k vysvěcení zámecké kaple v roce 1887. V blízkosti se nachází také bývalý empírový ovčín. Jeho spojení s ovčákem Jirkou z opery patří spíše k místní interpretační tradici než k jednoznačně doloženému předobrazu postavy.
Lužanská hora je venkovní lokalita bez uvedené návštěvní doby a vstupného. Přesnou trasu, možnosti parkování či aktuální stav stezky je vhodné před cestou ověřit u obce Lužany. Živou tradici místa připomněl také rodinný Výšlap na Taneček, který se uskutečnil v únoru 2026. Na kopci tak nejde jen o dřevěné sochy, ale o setkání krajiny, pověsti a opery, která dokázala místní příběh přenést na velké jeviště.