Na první pohled může Nebílovský zámek působit jako klidné venkovské sídlo. Jeho architektura však míří mnohem výš: vychází z vídeňského dvorského prostředí a představuje v českých zemích ojedinělý příklad barokního městského paláce zasazeného do krajiny malé obce. Největší překvapení se skrývá uvnitř zadní budovy, v Tanečním sále.
Barokní palác mezi poli jižního Plzeňska
Panství koupil v roce 1705 Adam Jindřich hrabě ze Steinau a hned následující rok začala rozsáhlá přestavba staršího panského sídla. Architektonická koncepce je spojována s vídeňským dvorským architektem Johannem Lucasem von Hildebrandtem, zatímco samotné stavební práce prováděl plzeňský stavitel Jakub Auguston. Stavbu ovšem provázely statické potíže a její objednavatel se dokončení nedožil. Zámek byl stavebně hotov před rokem 1720.
Areál tvoří dvě proti sobě obrácené podkovovité trojkřídlé budovy. Přední objekt sloužil především k bydlení, zadní měl reprezentativní účel. Právě zde se nachází Taneční sál a kaple svatého Antonína. Celek tak dodnes umožňuje vnímat rozdíl mezi každodenním provozem šlechtického sídla a prostory určenými pro hosty, slavnosti a okázalé společenské události.
Výprava do fantazijního světa Antonína Tuvory
Výzdoba Tanečního sálu vznikla v 80. letech 18. století za Vojtěcha hraběte Czernina. Antonín Tuvora pokryl stěny i klenbu malbou o rozloze přibližně 400 metrů čtverečních. Místo jediného výjevu vytvořil celý imaginární svět: bujnou subtropickou krajinu doplňují zvířata, vodní ptáci, antické ruiny, pyramidy, idealizovaná islámská města i čínské pevnosti.
Výmalba provedená technikou al secco spojuje klasicistní řád s doznívající rokokovou hravostí. Tuvora navazoval na svého učitele Jana Václava Bergla, který působil ve Vídni. Podobné kompoziční principy lze hledat také v prostředí Schönbrunnu nebo kláštera v Melku. V Nebílovech však tento exotický obrazový svět vznikl v prostředí českého venkovského zámku, což jeho působivost ještě zesiluje.
Sál nebyl jen okrasnou místností. Sloužil k tanci, slavnostním hostinám i jako hostinský salón. Inventář z roku 1816 zmiňuje pět benátských lustrů, velký stůl pro dvanáct osob a kulečník. Po smrti Vojtěcha Czernina téhož roku však zámek přestal být hlavní reprezentační rezidencí a jeho význam postupně upadal.
Z chátrajícího hospodářského objektu znovu památkou
V 19. století areál chátral, zřítila se obě spojovací křídla a mizely také hospodářské stavby. Ve 20. století se v zámku střídaly skladiště, sýpka, byty, kanceláře a provozy zemědělského družstva. V roce 1964 byly v zadním objektu uskladněny plodiny a umělá hnojiva, zatímco v prostorách parkovaly traktory. Dnešní podoba zámku je proto výsledkem dlouhé a náročné obnovy.
Po zestátnění v roce 1968 pokračovalo statické zajišťování a restaurování obou hlavních budov. Nejtěžší úkol čekal výmalbu sálu. V letech 1967 až 1969 byla nástropní malba kompletně sejmuta a rozdělena na 646 částí. Ty pak po desetiletí čekaly na návrat. Zpětné osazování začalo až v roce 2012, po opravě omítek a klenby. Strop byl dokončen ještě téhož roku, nástěnné malby následovaly v roce 2013 a obnovený sál se návštěvníkům otevřel v sezoně 2014.
Rozsah použití této technologie zpětného transferu je podle podkladů Národního památkového ústavu v českém prostředí mimořádný. Restaurátorka Karine Artouni za obnovu získala zvláštní cenu generální ředitelky NPÚ v rámci ocenění Patrimonium pro futuro.
Zámek, zahrada a staré růže
K návštěvě nepatří jen interiéry. Historická zahrada vznikala současně se zámkem, nejpozději před rokem 1710. Její barokní kompozice se inspirovala francouzskými vzory: měla pět polí, centrální fontánu, pavilony, branku a výhledovou osu ke kostelu svatého Jakuba v Prusinách. Později se její využití proměňovalo a prostor sloužil mimo jiné jako sad, ovocnářská školka, hokejové hřiště nebo záhumenky.
Dnes zahradu oživuje kolekce historických růží. Podle správy zámku zde roste přibližně 350 keřů a více než 90 starých odrůd. Některé se měly pěstovat už za Czerninů, jiné pocházejí z první poloviny 19. století. Zahrada tak nabízí jiný druh zážitku než sál: místo nástropních krajin tu návštěvníka čekají barvy, vůně a proměna památky v průběhu roku.
Prakticky pro návštěvníky
Základní komentovaný okruh trvá přibližně 50 minut, vede přední i zadní budovou a vrcholí v Tanečním sále. Kapacita je omezená, proto je vhodné ověřit aktuální časy prohlídek před cestou. Nádvoří, zahrada, kaple svatého Antonína a zámecká galerie jsou součástí volně přístupného okruhu bez nutnosti rezervace. V areálu funguje také kavárna Cafe Tuwora.
Nebílovy leží asi 15 kilometrů jižně od Plzně na silnici II/183. Zámek je dostupný autem, autobusem, pěšky i na kole. V sezoně 2026 nabídku doplňuje také kulturní program, mimo jiné výstava Návrat domů Alexandra Sádla. Při návštěvě je třeba počítat s tím, že fotografování v interiérech se řídí pokyny průvodce a psi mohou pouze na vodítku; do zámeckých místností nesmějí.