Monumentální konvent v Plasích stojí v podmáčeném údolí řeky Střely na konstrukci, která dodnes vzbuzuje respekt. Do jeho základů bylo podle oficiálních údajů zatlučeno 5103 dubových pilot. Na nich spočívá dubový rošt a pískovcové základy celé stavby. Voda přiváděná z okolních pramenů přitom pomáhá dřevo chránit před zničením. Přebytečná voda odtéká regulovatelným přepadem do řeky.
Právě toto technické řešení je jedním z hlavních důvodů, proč se do Plas vypravit. Klášter však není jen pozoruhodnou ukázkou barokního stavitelství. V jeho areálu se potkávají téměř devět století dějin, románská architektura, cisterciácké hospodaření s vodou i stopa významného šlechtického rodu.
Od cisterciáckého opatství k baroknímu monumentu
Klášter založil roku 1144 kníže Vladislav II. jako první panovnickou fundaci mezi cisterciáckými kláštery v Čechách. První mniši přišli do Plas o rok později. Řád zde postupně vybudoval nejen duchovní centrum, ale také rozsáhlé hospodářské zázemí, které po staletí ovlivňovalo podobu celého severního Plzeňska.
Rozvoj kláštera přerušilo husitské vypálení v roce 1421. K výrazné obnově došlo až po třicetileté válce a zejména během velkorysé barokní přestavby, probíhající v letech 1661 až 1785. Na podobě areálu se podíleli Jean Baptiste Mathey, Jan Blažej Santini-Aichel a Kilián Ignác Dientzenhofer. Konvent podle Santiniho plánů vznikal v letech 1711 až 1740, přičemž po Santiniho smrti jej dokončoval Dientzenhofer.
Architektura, která pracuje s vodou
Vodní systém v Plasích nesloužil pouze k ochraně základů. Cisterciáci vodu využívali také k zásobování, zavlažování, odvádění dešťových a odpadních vod nebo k napájení kašen a dobytka. Součástí důmyslného řešení jsou i dvě vodní zrcadla pod monumentálními schodišti. Popularizující označení „klášter na vodě“ je sice působivé, stavba však nestojí přímo na hladině. Její stabilita souvisí s podmáčeným terénem a pečlivě udržovanou vodou v základech.
Hlavní prohlídkový okruh zavádí návštěvníky do bývalé obytné budovy konventu a do románské baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ta podle správy kláštera nebyla nikdy výrazně přestavěna a bývá označována za jedinou dochovanou předgotickou cisterciáckou sakrální stavbu v Čechách. Interiér doplňují díla a práce spojené například s Petrem Brandlem, Jakubem Antonínem Pinkem, Františkem Antonínem Müllerem nebo Josefem Kramolínem.
Metternichové a druhý život kláštera
Klášter byl zrušen 9. listopadu 1785 v rámci josefínských reforem. Jeho majetek následně přešel pod Náboženský fond. Plaské panství pak v letech 1826–1827 získal kancléř Klemens Václav Lothar Metternich. Rod bývalou opatskou prelaturu upravil na příležitostné aristokratické sídlo a v nedalekém kostele sv. Václava nechal zřídit rodovou hrobku.
Prelatura je dnes známá jako zámek Metternichů a představuje samostatný návštěvnický okruh s autentickými interiéry zámku. Rodová hrobka v suterénu kostela sv. Václava se nachází mimo hlavní okruh spravovaný Národním památkovým ústavem. Její přístupnost se proto může řídit zvláštním režimem města Plasy.
Tip na výlet do Plas
Plasy leží přibližně 20 kilometrů severně od Plzně a klášterní areál je výraznou dominantou údolí Střely. Kromě placených prohlídek lze navštívit velké klášterní nádvoří a vybrané části areálu zdarma. Volně přístupná bývá také zahrada prelatury, její režim se však může měnit podle provozní situace.
Součástí areálu jsou třípatrové barokní sýpky s hodinovou věží. V sezoně 2026 se věž otevírá jen v určených termínech, proto je vhodné před cestou ověřit aktuální program. Hlavní okruh bývá podle sezonního rozpisu přístupný od května do konce září, zpravidla od úterý do neděle. K dispozici je parkování před pokladnou, občerstvení i Kafé Klášter u lávky přes řeku.
Na své si přijdou také rodiny s dětmi, pro které může být zpestřením hledání plyšových hadů ukrytých na trase prohlídky. Areál je navíc národní kulturní památkou a od roku 2024 patří mezi místa s označením Evropské kulturní dědictví v rámci evropských cisterciáckých krajin. Před návštěvou se vyplatí zkontrolovat aktuální ceny, časy prohlídek a případné doprovodné akce. Plasy totiž nejsou jen kulisou k fotografii, ale živým dokladem toho, jak mohou duchovní dějiny, architektura a krajina fungovat v jednom pozoruhodném celku.