Hrad sevřený řekami a mohutným příkopem
Nejvýraznějším prvkem Nových Hradů je hluboký suchý příkop, který obepíná oválné hradní jádro. Široký je přibližně 23 metrů, pod severovýchodním mostem dosahuje hloubky 14,5 metru a pod jižním 10,5 metru. Patří tak k nejmohutnějším příkopům v české hradní architektuře. Návštěvník si jeho rozměry nejlépe uvědomí při samostatné prohlídce okruhu Příkop.
Hrad vznikl zřejmě ve 13. století na strategickém ostrohu obtékaném Stropnicí a Novohradským potokem. První písemná zmínka pochází z roku 1279, kdy byl jeho držitelem Vítkovec Ojíř. Nejstarší podobu tvořil pravděpodobně palác, kruhový bergfrit a polygonální obvodová hradba. Část původního zdiva se dochovala dodnes.
Od Vítkovců k Rožmberkům a Švamberkům
Po roce 1358 přešly Nové Hrady do rukou Rožmberků. Za jejich vlády prošel hrad vrcholně gotickou přestavbou, získal parkán a jeho obranyschopnost posílilo také opevnění podhradí. V 90. letech 15. století přibyly k parkánu jedna hranatá a tři válcové bašty. Zadní brána byla rozšířena o vnější přístavbu.
Výsledkem je průchozí oválná dispozice se dvěma protilehlými branami. Vnitřní opevnění doplňují čtyři poloválcové bašty a věžové brány. Hrad tak není jen kulisou pro historické interiéry, ale také názornou ukázkou toho, jak se ve středověku měnily obranné stavby podle vývoje obléhacích technik.
Areál ovšem neunikl ničivým událostem. V roce 1573 způsobil úder blesku výbuch střelného prachu uloženého ve velké válcové věži. Zřícený bergfrit poškodil okolní budovy a další škody přinesl silný otřes půdy v roce 1590. Na počátku 17. století byl hrad opraven a znovu opevněn podle návrhů italského stavitele Antonia Canevala.
Buquoyové změnili využití hradu
Po smrti Petra Voka v roce 1611 přešlo panství na Švamberky. Během stavovského povstání Nové Hrady oblehlo císařské vojsko a v červnu 1619 je dobyl Karel Bonaventura Buquoy. Císař Ferdinand II. mu panství následně daroval jako odměnu za vojenské služby.
Buquoyové však ze starého hradu neudělali své hlavní sídlo. Nejprve využívali rezidenci na novohradském náměstí a později přesunuli reprezentaci do empírového zámku budovaného na začátku 19. století. Hrad proto postupně ztratil obytnou a reprezentační funkci. Sloužil správě panství, úředníkům i hospodářským účelům.
Přesto se v něm dochovala připomínka někdejšího rodu. Na konci 18. století byla zvýšena severovýchodní věž a umístěn do ní buquoyský archiv s knihovnou. Archivní místnost je podle památkové správy jediným autentickým interiérem, který dodnes bezprostředně připomíná slávu Buquoyů.
Sklo, hyalit a studna hluboká 34 metrů
Buquoyové jsou spojeni také s regionálním sklářstvím. Hradní expozice představuje výrobky z jejich skláren, především hyalit – černé neprůhledné sklo, jehož výrobu Jiří František August Buquoy rozvíjel od roku 1810. Později vznikaly také červený hyalit, lithyalin a agatin. Sbírka tak propojuje dějiny šlechtického rodu s průmyslovou a řemeslnou tradicí Novohradska.
Na jižní straně nádvoří se nachází hradní studna, pravděpodobně vybudovaná ve druhé polovině 14. století. Ve skále byla vytesána do hloubky 34 metrů a patří k nejhlubším středověkým studnám na jihočeských hradech. Výzkum z roku 2010 ukázal, že její svrchní čtvercová šachta přechází ve dvanácti metrech do kruhové části o průměru přibližně 2,5 metru.
Prohlídky v roce 2026
V sezoně 2026 ovlivňuje návštěvnický provoz sanace stropů a krovů Malého paláce. Hlavní trasa proto nese název Hrad 2026. Přibližně padesátiminutová prohlídka vede deseti místnostmi a představuje historizující interiéry od 17. do počátku 20. století, původní prostory úřednického bytu, historickou knihovnu, sbírku skla a hyalitu i archiv s připomínkami třicetileté války a praporem z bojiště na Bílé hoře.
Samostatný okruh Příkop trvá zhruba dvacet minut a obejde se bez průvodce i rezervace. Mimořádně se může konat také prohlídka věže s vyhlídkou, pravidelně však vypsána nebývá. Hlavní trasa zahrnuje několik druhů schodišť včetně točitého, a není proto vhodná pro každého návštěvníka.
Nové Hrady stojí za návštěvu i jako součást delšího výletu. V pěší návaznosti se nachází zámek, rezidence, kostel s klášterem, městská brána a další historické objekty. Pod hradem pak leží Tereziino údolí s romantickými stavbami a umělým vodopádem. Spojení pevné gotické architektury s krajinou Novohradska dává zdejší návštěvě širší rozměr než samotná prohlídka hradu.