Hrad Nové Hrady měl v jednu chvíli téměř zmizet. Roku 1573 udeřil blesk do válcové věže naplněné střelným prachem a následný výbuch poškodil okolní budovy. O sedmnáct let později přišlo zemětřesení, po němž se dokonce uvažovalo o stržení celého areálu. Nakonec zůstala zachována podstatná část hradu, která dnes patří k nejpůsobivějším středověkým památkám jižních Čech.
Pohraniční pevnost na ostrohu
Nové Hrady stojí na výrazném ostrohu obtékaném Stropnicí a Novohradským potokem. Hrad pravděpodobně vznikl už v první polovině 13. století, jistě doložená je však až zmínka z roku 1279, kdy se jako jeho držitel uvádí Ojíř. Archeologové později odkryli také pozůstatky hlavní věže z nejstaršího období.
Ve středověku měl hrad důležitou úlohu při ochraně jižní hranice. Jeho obranyschopnost dodnes připomíná průchozí dispozice se dvěma protilehlými branami, mohutné opevnění a hluboký příkop. Podle místa měření dosahuje přibližně 10,5 až 14,5 metru, stavebně-historické popisy uvádějí zhruba 15 metrů. K hradnímu areálu se připojovaly také městské hradby chránící přilehlé městečko.
Rožmberkové a hrad na hranici katastrof
Roku 1358 přešlo novohradské panství do rukou Rožmberků. Za jejich vlády prošel hrad výraznou gotickou přestavbou. Přibyl nový palác, parkánové opevnění i další prvky posilující ochranu podhradí. V husitských válkách však hrad vypálil táborský hejtman Jan Bzdinka a obranný systém se následně dále proměňoval.
Nejtěžší rány přišly v 16. století. Výbuch ve věži roku 1573 zničil samotný bergfrit a poškodil také okolní stavby. Zemětřesení v roce 1590 pak zanechalo areál v tak špatném stavu, že se zvažovala jeho demolice. Odstraněny byly především ruiny mohutné věže a pravděpodobně také přilehlého paláce. Zbytek hradu se podařilo zachránit a obnovit podle návrhů italského stavitele Antonia Canevalla, kterého sem Petr Vok vyslal v roce 1605. Upraven byl rovněž příkop, jenž dodává hradu dodnes mimořádně pevnostní charakter.
Obležení, Buquoyové a ztráta rezidenční role
Další dramatická kapitola se odehrála během stavovského povstání. Po smrti Petra Voka roku 1611 přešlo panství na Švamberky. Petr ze Švamberka se přidal ke stavům, a proto se Nové Hrady staly cílem císařských vojsk. V březnu 1619 je neúspěšně obléhal generál Dampierre, v červnu téhož roku hrad dobyl Karel Bonaventura Buquoy.
Dne 6. února 1620 získal Buquoy od císaře Ferdinanda II. panství Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice jako odměnu za vojenské zásluhy a náhradu válečných nákladů. Buquoyové zůstali majiteli až do roku 1945. Hrad však postupně přestal být jejich hlavním sídlem. Rod se přesunul nejprve do pohodlnější rezidence na náměstí a později do empírového zámku budovaného v letech 1801 až 1810.
Z někdejšího šlechtického sídla se tak stal především správní a hospodářský areál. Sloužil úředníkům, lesní správě i dalším praktickým účelům. Na konci 18. století byla zvýšena severovýchodní věž pro rodový archiv a knihovnu, část paláce se proměnila v byty úředníků a upravena byla také věž hlavní brány.
Studna jako schránka minulosti
K nejzajímavějším místům hradu patří studna, patrně vybudovaná po příchodu Rožmberků ve druhé polovině 14. století. Je hluboká 34 metrů a archeologický průzkum odhalil více než šest metrů zásypu. Nešlo přitom jen o stavební suť. Ve studni se našly mince, šperky, bronzové pečetidlo, mušketové kulky, příbor, hrací kostky i dřevěné džbery.
Studna totiž po staletí sloužila také jako odpadní prostor. Při odchodu v roce 1945 do ní němečtí vojáci naházeli část výzbroje a výstroje, například palné zbraně, dýky, polní lahve a příbory. Jeden jediný objekt tak vypráví o vojenském provozu, každodennosti obyvatel i neklidném konci války.
Co uvidíte dnes
Po druhé světové válce přešel konfiskovaný majetek Buquoyů do státní péče. V 50. letech vznikla v části hradu expozice věnovaná mimo jiné hyalitovému sklu. Později areál sloužil také jako bytový dům, lidová škola umění a kulturní středisko. Po rozsáhlé rekonstrukci v 80. letech se návštěvnická prezentace dále rozvíjela a od roku 2002 hrad spravuje Národní památkový ústav.
Prohlídka dnes připomíná buquoyské interiéry, rodové portréty i vojenskou slávu někdejších majitelů. Zajímavým doplňkem je byt panského úředníka, který ukazuje měšťanské bydlení na přelomu 19. a 20. století. V roce 2026 je v buquoyské knihovně připravena také výstava o šlechtě na cestách s cestopisy a průvodci z rodové knihovny.
V letech 2025 až 2026 probíhá sanace stropů a krovů Malého paláce, a návštěvní provoz je proto částečně upraven. Základní okruh má v sezoně 2026 podobu přibližně padesátiminutové prohlídky. Samostatně lze navštívit také hradní příkop. Nádvoří je přístupné zdarma, se psem na vodítku lze i do příkopu. Výlet se přímo nabízí spojit s návštěvou Tereziina údolí pod hradem; před cestou je ale vhodné ověřit aktuální podobu prohlídek a případná omezení.