Nečekejte vysoké věže ani zachované palácové sály. Nový Šaumburk v Hostýnských vrších ukazuje svou minulost především prostřednictvím terénu: oválného hradního jádra, příkopu, valů a místy dochovaných zbytků zdiva. Právě díky nim lze v lesním porostu rozpoznat obrysy někdejšího sídla, které mělo ve středověku důležitou úlohu.
Dva hrady nad Podhradní Lhotou
Nový Šaumburk leží jihovýchodně od Podhradní Lhoty, v poloze zvané Bašta, přibližně ve výšce 530 metrů nad mořem. Zajímavost lokality spočívá také v tom, že nejde o osamocenou památku. Asi 350 metrů jižně se nachází starší hrad Šaumburk. Nad krajinou tak kdysi nestálo jedno, ale hned dvojí hradní sídlo.
Starší Šaumburk založil ve druhé polovině 13. století olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku, známý rovněž jako Bruno ze Šaumburku. Nový Šaumburk vznikl později, pravděpodobně v souvislosti s ústupem významu původního hradu. Byl menší a převzal část jeho funkcí, zároveň však představoval samostatně opevněný areál.
Centrální plocha Nového Šaumburku má přibližně oválný půdorys o rozměrech 50 × 30 metrů. Na západní straně se nacházelo předhradí, jižně od hradu pak archeologové zjistili stopy osídlení v okolí uměle vybudované vodní nádrže. I zdánlivě nenápadné prohlubně a terénní hrany tak mohou být pozůstatkem někdejšího každodenního života.
Od biskupského sídla k válečnému opěrnému bodu
Hrad spravovali purkrabí olomouckých biskupů. Mezi doloženými osobami se objevují Svrč ze Šaumburku, Jan z Kovalovic, Jakeš z Klatov nebo Arkleb ze Stařechovic z rodu pánů z Kunštátu. První písemné zmínky o Novém Šaumburku se ve zdrojích datují rozdílně do poloviny 14. století, nejčastěji se uvádějí roky 1353 nebo 1360.
Od počátku 15. století byl hrad zastavován různým držitelům. Od roku 1412 je s ním spojován Zikmund z Bítova a právě jeho rod sehrál roli v závěrečné etapě existence hradu. V polovině 15. století se Nový Šaumburk stal zázemím ozbrojené družiny Mikuláše z Bítova. V neklidné době proto nebyl jen správním bodem v krajině, ale také vojensky využívaným místem.
Po polovině 15. století nechal hrad moravský zemský hejtman Jan Tovačovský z Cimburka rozbořit. Prameny se v přesném roce liší, uvádí se například 1451 nebo 1466. Zkáza však zřejmě neznamenala okamžitý konec využívání. Hrad mohl později znovu sloužit jako opěrný bod a roku 1469 jej dobylo vojsko uherského krále Matyáše Korvína. Některé nálezy naznačují využití části areálu ještě v 16. století.
Pečetidlo, které vrátilo jméno konkrétnímu člověku
Jedním z nejcennějších objevů na lokalitě je pečetidlo Zikmunda z Bítova z první poloviny 15. století. V hradním prostředí jde o mimořádný a ojedinělý nález. Archeologický předmět zde není jen zajímavou kuriozitou – pomáhá propojit konkrétní historickou osobu s místem, jehož zdi se dochovaly jen ve fragmentech.
Nový Šaumburk je v evidenci památkářů veden jako významná archeologická lokalita nejvyšší kategorie ÚAN I. To znamená, že zde byl jednoznačně prokázán výskyt archeologických nálezů. Sondáž z 80. let 20. století datovala lokalitu zhruba od druhé poloviny 14. do druhé poloviny 15. století. Odborný zájem pokračuje i v novější době; evidována je například archeologická sonda z roku 2023.
Hrad, který se odkrývá díky dobrovolníkům
O záchranu místa se stará obec Podhradní Lhota společně se Spolkem hradu Nový Šaumburk a památkáři. Spolek vznikl v lednu 2021 a jeho práce spočívá v odstraňování zeminy, dokumentaci nálezů, odkrývání půdorysu a konzervaci dochovaného zdiva. Po sezoně 2022 byly například zakonzervovány části zdí v severozápadním koutě hradního jádra.
Návštěvník tak může sledovat památku, která není uzavřenou kapitolou. Její podoba se postupně zpřesňuje díky odbornému výzkumu i dobrovolné práci. Nejde o klasickou zříceninu s pokladnou a pravidelnými prohlídkami, ale o volně přístupné místo s výraznou archeologickou hodnotou. Vstupné je podle dostupných turistických údajů dobrovolné; případné komentované akce je vhodné ověřit aktuálně.
Výlet za historií a terénními stopami
Nejjednodušším výchozím místem je Podhradní Lhota. Ke zřícenině vede značená turistická trasa směrem ke Kelčskému Javorníku; z centra obce jde přibližně o kilometrový výstup po zelené značce. Výlet lze prodloužit ke staršímu Šaumburku a dále k rozhledně na Kelčském Javorníku. Celý okruh přes oba hrady měří podle regionálních turistických údajů přibližně 13 kilometrů.
Na místě je třeba počítat hlavně s valy, příkopem, půdorysem hradu a fragmenty zdí. Pohybujte se proto ohleduplně a respektujte archeologickou hodnotu lokality i případné konzervační práce. Nový Šaumburk odmění především ty, kteří se umějí dívat: v jeho tichém terénu lze číst příběh biskupského sídla, šlechtického držitele i hradu poznamenaného válkami.