Hledáte-li na Pražském hradě hrob Přemysla Otakara I., zaměřte pozornost na kapli sv. Ostatků v katedrále sv. Víta. Panovníkovy ostatky zde nejsou uloženy v podzemní Královské hrobce pod mauzoleem, ale v samostatné kamenné tumbě. Je to místo, kde se politické dědictví významného Přemyslovce setkává s konkrétní památkou, kterou může návštěvník spatřit při prohlídce chrámu.
Zlatá bula nebyla jediná listina
Zlatá bula sicilská vznikla 26. září 1212 v Basileji. Nešlo přitom o jediný dokument, jak se někdy zjednodušeně uvádí, ale o soubor tří listin. Vydal je Fridrich II. Štaufský, tehdy římský a sicilský král a pozdější císař. Označení „sicilská“ odkazuje na zlatou pečeť sicilského království, nikoli na místo, kde byly listiny vystaveny.
Pro Přemysla Otakara I. měly zásadní politický význam. Potvrdily dědičnost českého královského titulu a posílily postavení českého království v rámci Svaté říše římské. Panovník tím získal výraznější jistotu pro svou dynastii i větší mezinárodní váhu. Listiny souvisely s jeho podporou Fridricha II. v zápase o říšský trůn; nešlo tedy jen o formální potvrzení, ale o výsledek konkrétní středověké politické dohody.
Vedle hlavního privilegia obsahoval soubor také listiny týkající se majetkových a mocenských práv. Jedna byla určena českému králi, druhá moravskému markraběti Vladislavu Jindřichovi.
Král, který zajistil dědičnost titulu
Přemysl Otakar I. vládl českým zemím od roku 1197 až do své smrti v roce 1230. Jeho význam nespočívá v tom, že by byl prvním českým králem. Královský titul už před ním držel například Vratislav II. Přemysl Otakar I. však dokázal prosadit, aby se česká královská hodnost stala dědičnou pro jeho potomky. Tím položil důležitý základ dlouhodobější stability českého státu.
Právě díky tomu se na něj dnes díváme nejen jako na jednoho ze středověkých panovníků, ale také jako na osobnost spojenou s proměnou českého knížectví v sebevědomé království. Pražský hrad tuto proměnu připomíná nejen historickými událostmi, ale také místem posledního odpočinku panovníka.
Opuková tumba v kapli sv. Ostatků
Ostatky Přemysla Otakara I. byly původně uloženy v románské bazilice, která stála na místě dnešní katedrály. Jak za Karla IV. pokračovala výstavba gotického chrámu, byly přeneseny do nové chórové kaple. Zde byly uloženy společně s ostatky jeho jmenovce a nástupce Přemysla Otakara II.
Panovníkova tumba je zhotovena z pražské opuky. Vznikla roku 1377 v huti Petra Parléře a má přibližně 190 centimetrů na délku a 73 centimetrů na šířku. Na její přední straně jsou dva panovnické znaky: korunovaná orlice a český lev. Dochoval se také záznam o odměně, kterou Petr Parléř za náhrobek obdržel – činila 30 kop grošů.
V kapli stojí také tumba Přemysla Otakara II., umístěná na opačné straně. Návštěvník tak může v jediném prostoru vnímat kontinuitu přemyslovské dynastie, která výrazně utvářela české dějiny.
Katedrála jako panovnické pohřebiště
Dnešní katedrála sv. Víta je už třetím kostelem stejného zasvěcení na tomto místě. Gotická stavba byla zahájena roku 1344 za Karla IV., její dokončení se protáhlo až do novověku a k slavnostnímu vysvěcení došlo v roce 1929. Chrám se stal významným místem korunovací, duchovního života i pohřbívání českých panovníků, šlechticů, arcibiskupů a zemských patronů.
Označení „hrobka Přemysla Otakara I.“ proto může být praktickou zkratkou, přesnější je však mluvit o jeho opukové tumbě v kapli sv. Ostatků. Královská hrobka pod mauzoleem v chóru katedrály je jiným prostorem a Přemysl Otakar I. v ní podle dostupných popisů uložen není.
Co čekat při návštěvě
Katedrála sv. Víta je součástí návštěvnického okruhu Pražského hradu a vstupuje se do ní hlavním portálem v západním průčelí, naproti průchodu mezi druhým a třetím hradním nádvořím. Otevírací doba i režim prohlídek se mohou měnit, stejně jako přístup do jednotlivých kaplí. Návštěvu proto předem ověřte podle aktuálních informací Pražského hradu nebo Prague City Tourism; provoz může omezit také bohoslužba či bezpečnostní opatření.
Při prohlídce se vyplatí hledat právě kapli sv. Ostatků a všímat si znaků na tumbě. Nejde jen o kamenný náhrobek, ale o hmotnou připomínku panovníka, jehož politické rozhodnutí z roku 1212 ovlivnilo podobu české monarchie na celá další staletí.