Největší kouzlo Muzea historických vozidel v Olešnici spočívá v jeho osobním měřítku. Nejde o anonymní přehlídku naleštěných strojů, ale o rodinnou sbírku, za níž stojí konkrétní zájem, práce a vzpomínky. V domě na náměstí Míru se zde potkávají motocykly a automobily československé výroby s obrazy olešnické krajiny.
Stálá expozice vznikla v roce 2010 a město ji otevřelo jako součást modernizace svých kulturních zařízení. Sídlí přímo v historickém centru, pod kostelem a radnicí. Návštěva se tak snadno spojí s procházkou po Olešnici, městě v okrese Blansko na severu Jihomoravského kraje.
Technika z československých silnic
Technickou část kolekce tvoří především motocykly a automobily značek, které patřily k běžnému životu několika generací. Petr Hamerský se zaměřuje na historická vozidla československé výroby a řadu z nich renovuje ve vlastní dílně. Cílem není pouze zachránit starý stroj před zánikem, ale pokud možno vrátit mu původní podobu.
Mezi výrazné exponáty podle dřívější reportáže patří například Tatra 603, Jawa 175 Special z roku 1936, Jawa 250 z roku 1967 vyrobená pro švédskou královskou armádu nebo Manet z roku 1951. Z automobilů se v expozici objevovaly také Škoda R Coupé a Škoda Octavia. Nejde však o úplný a neměnný katalog – podoba sbírky se může v čase proměňovat.
Tehdejší reportáž uváděla, že vystavené automobily byly pojízdné. Tento údaj je třeba chápat jako informaci z dané doby, nikoli jako záruku současného technického stavu každého exponátu. Právě možnost vidět veterán nejen jako designový předmět, ale jako stroj, který někdo znovu uvedl do života, však patří k nejzajímavějším stránkám návštěvy.
Motocykly, které pamatují konkrétní lidi
Rodinná sbírka má i příběhy, které se nedají vyčíst z výrobního štítku. Petr Hamerský například podle svého vyprávění získal jako první motocykl Jawu z roku 1936. Během války měla být ukryta na půdě, aby přečkala neklidné období. K jinému stroji, Jawě Robot, se váže vzpomínka, že na něm před desítkami let přijela k domácímu porodu porodní bába.
Podobné historky dodávají exponátům další rozměr. Z motocyklu se stává svědek rodinné minulosti a z automobilu připomínka doby, kdy se po českých silnicích jezdilo jinak než dnes. U některých vozidel se vyprávějí také tradované domněnky o jejich někdejším využití, ty je ale vhodné brát jako součást pamětnického podání, nikoli jako bezpečně doložená fakta.
Obrazy Karla Hamerského doplňují svět motorů
Neobvyklost muzea spočívá v propojení techniky s výtvarným uměním. Obrazovou část tvoří především krajiny Karla Hamerského, někdejšího učitele olešnické hospodářské školy. Návštěvník tak neprochází pouze historií automobilů a motocyklů, ale současně se setkává s pohledem na kraj, v němž rodina žila a působila.
Rozdíl mezi oběma částmi expozice je výrazný, přesto k sobě přirozeně patří. Zatímco veterány připomínají průmysl, řemeslo a každodenní mobilitu, obrazy zachycují podobu okolní krajiny a místní atmosféru. Celek díky tomu nepůsobí jako běžná technická výstava, ale spíše jako portrét jednoho místa viděný prostřednictvím rodinné paměti.
Tip pro milovníky veteránů i rodinný výlet
Muzeum je koncipováno tak, aby nebylo určeno jen odborníkům. Audiovizuální průvodce může pomoci návštěvníkům, kteří se v historii vozidel neorientují, a expozice má co nabídnout i pamětníkům. Ti si mohou připomenout stroje, které znali z vlastního života, zatímco mladší návštěvníci získají představu o technice z doby před nástupem dnešních automobilů.
Podle městských informací bývá muzeum v červenci a srpnu otevřeno denně kromě pondělí, zatímco v květnu, červnu a září se návštěvy zpravidla objednávají předem. Aktuální vstupné, provozní dobu i možnost prohlídky je dobré před cestou ověřit u města, protože se mohou měnit. Pro objednávky město uvádí kontakt na Marcelu Hamerskou.
Olešnickou expozici lze navštívit jako samostatný cíl i jako součást poznávání města. Její největší hodnota nespočívá v množství vystavených vozidel, ale v kombinaci renovátorské práce, místních vzpomínek a rodinné sběratelské vášně. Právě díky tomu působí muzeum spíše jako živé vyprávění než jako strohý katalog veteránů.