V centru Dolan u Olomouce čeká na pozorného návštěvníka překvapení: ve farní zahradě vedle kostela sv. Matouše stojí drobný pavilon inspirovaný orientální architekturou. Letohrádek vznikl roku 1844 a svou podobou se výrazně liší od běžných staveb, které bychom čekali v sousedství fary. Nejde o velkou reprezentativní budovu, ale právě jeho měřítko a neobvyklé zasazení mu dodávají osobité kouzlo.
Osm stran, dvě konstrukce a výhled nad zahradou
Stavba má osmiúhelníkový půdorys. Její přízemí je zděné, zatímco patro je roubené. Nahoru se vystupuje po vnějším schodišti a patro doplňuje ochoz, který umožňoval rozhlédnout se po okolí. Celý objekt kryje stanová střecha.
Podle staršího turistického popisu podpíralo ochoz osm dřevěných sloupů umístěných v rozích. Tentýž popis zmiňuje také plechový půlměsíc na vrcholu střechy a kamennou desku s letopočtem u vstupu. Tyto detaily je však vhodné brát jako historicky uváděné prvky, nikoli jako nově ověřený popis současného stavu. Letohrádek je zajímavý už samotným spojením zděné spodní části s dřevěným patrem a otevřenou vyhlídkovou koncepcí.
Romantika Orientu na Hané
V 19. století se v evropské architektuře objevoval zájem o vzdálené kultury a exotické motivy. Také v českých zemích vznikaly stavby, které se inspirovaly představami o Orientu nebo Dálném východě. Často šlo o součásti zámeckých parků, lázeňských areálů či velkých zahrad. Dolanský pavilon je pozoruhodný tím, že se podobné romantické pojetí uplatnilo v prostředí farní zahrady, nikoli v šlechtickém sídle.
Odborné hodnocení Národního památkového ústavu řadí letohrádek do širšího okruhu staveb inspirovaných kulturami Dálného východu. Jako možná inspirační paralela se uvádí centrální patrový pavilon ve vídeňském Prátru. Neznamená to ale, že dolanskou stavbu přímo navrhoval vídeňský architekt nebo že byla podle této budovy přesně okopírována. Jde spíše o podobnost v celkovém romantickém přístupu a práci s exotizujícími tvary.
Malá stavba s velkou výpovědí
Letohrádek ukazuje, že architektonické módě 19. století nepodléhala pouze velká města a aristokratická sídla. I v menší obci se mohl objevit objekt, který pracoval s odvážnou představou odpočinkového místa, vyhlídky a dekorativní zahradní stavby. Právě proto patří k zajímavým dokladům romantické zahradní architektury na Moravě.
V územně plánovací dokumentaci obce je letohrádek veden jako samostatná památková hodnota na parcele číslo 520. Ve stejném areálu se nachází fara čp. 24 a farní kostel sv. Matouše. Při pohledu zvenčí tak lze v jednom místě sledovat několik různých vrstev dolanské historie: církevní areál, starší venkovskou zástavbu i neobvyklý romantický pavilon.
Co dalšího objevit v Dolanech
Dolany leží přibližně šest kilometrů severovýchodně od Olomouce a letohrádek může být součástí kratšího výletu za místními památkami. V obci stojí kostel sv. Matouše, který doplňují barokní sochy, dále fara a zámek. Připomenout lze také pozůstatky kartuziánského kláštera, známé jako Kartouzka. Výlet tak nemusí být založený pouze na jediné stavbě, ale na postupném čtení proměn obce a jejího okolí.
Farní zahrada je podle staršího turistického údaje uzavřená a k letohrádku se bylo možné dostat po předchozí domluvě na faře. Informace však pochází z dřívější doby, proto je vhodné aktuální režim návštěvy ověřit předem u farnosti nebo obce. Běžně doložená není ani možnost prohlídky interiéru. Nejbezpečnější je tedy počítat především s pohledem na stavbu zvenčí a respektovat soukromí i provoz farního areálu.
Dolanský letohrádek možná neohromí rozměry, zato dokáže překvapit příběhem. Osmiboký pavilon s roubeným patrem připomíná, že i nenápadná místa mohou ukrývat architekturu, která se vymyká běžnému regionálnímu obrazu.