Stačí několik kroků a běžná cesta kolem vodní nádrže se změní v malý architektonický zážitek. Tea House Pavilion u českotěšínské Hrabiny není čajovna ani klasická turistická atrakce s pokladnou a otevírací dobou. Je to drobný dřevěný objekt ve veřejném prostoru, který člověka vybízí, aby se na chvíli zastavil, ztišil a podíval se na krajinu jinak než při rychlé procházce.
Malá stavba s promyšleným účinkem
Pavilon má čtvercový půdorys o rozměrech tři krát tři metry a jeho výška dosahuje čtyř metrů. Na první pohled působí jednoduše: tvoří jej smrkové hranoly, překližkové desky a textilní či geotextilní stínění. Právě střídmá konstrukce však vytváří prostor, který je současně otevřený okolí a částečně oddělený od ruchu kolem.
Část stěn zakrývají překližkové desky, další plochy tvoří stínicí textilie. Výsledkem nejsou uzavřené místnosti, ale pečlivě vymezené průhledy. Hladina nádrže, pohyb větví, světlo a zvuky okolní přírody se dostávají dovnitř v pozměněné podobě. Pavilon tak neukazuje krajinu najednou, nýbrž ji dávkuje podle toho, kde návštěvník stojí a kam se právě dívá.
Inspirace japonským čajovým domem
Autoři ze studia GRAU architects – Andrej Olah, Filip Marčák, Jana Filípková a Alexandra Májska – navázali na principy tradičních japonských čajových pavilonů. Nešlo o kopii historické stavby, ale o současnou interpretaci její atmosféry a způsobu používání.
Výrazným prvkem je nízký vstupní trám. Příchozí se pod ním musí sklonit, což zpomalí jeho krok a přirozeně změní držení těla. Architektura tím vytváří drobný rituál příchodu. Prvek připomíná japonské dveře nijiri-guchi, které jsou spojovány s čajovým obřadem a symbolickým upozaděním společenských rozdílů mezi hosty.
Uvnitř je místo přibližně pro šest lidí. Uprostřed stojí nízký stolek odkazující na tradiční způsob sezení při čajovém rituálu. Může však posloužit také jako lavice, takže návštěvník nemusí přicházet kvůli obřadu. Pavilon je navržen jako víceúčelové místo pro klidné posezení, krátký odpočinek nebo vnímání vody a okolní krajiny.
Od mezinárodního workshopu k realizaci
Tea House Pavilion vznikl v roce 2022 v rámci mezinárodního projektu Mood for Wood. Ten propojuje studenty architektury a designu s profesionálními architekty a tesaři. Účastníci se nepodílejí pouze na návrhu, ale také na hledání materiálů, rozpočtu a vlastní ruční výrobě.
Workshop tehdy spojil mladé tvůrce z Česka, Polska, Slovenska a Maďarska. V česko-polském Těšíně vzniklo celkem šest menších staveb a prvků městského mobiliáře. Tři z nich byly umístěny v české části města v okolí nádrže Hrabina. Pavilon tak není izolovaným autorským gestem, ale výsledkem spolupráce, při níž se architektonická myšlenka okamžitě prověřila skutečnou výrobou.
Místo, kde se potkává voda a město
Vodní nádrž Hrabina, někdy označovaná také jako Hrabinka, leží v západní části Českého Těšína. Okolí slouží k odpočinku, procházkám i rybolovu a nádrž má vedle rekreační také krajinotvornou, biologickou a protipovodňovou funkci. Podle regionálních materiálů vznikla v roce 1950 na toku Hrabinky. Starší turistické podklady její vybudování spojují také s potřebou vytvořit rekreační zázemí pro obyvatele města; tento historický výklad je ale vhodné vnímat s určitou rezervou.
Právě toto prostředí dává pavilonu smysl. Nestojí uprostřed odlehlé přírody, ale v dosahu města, kde může nabídnout krátký únik z každodenního tempa. Jeho hodnota nespočívá v množství programu, nýbrž v jednoduchém způsobu, jakým upozorní na místo, kolem kterého by člověk jinak možná jen prošel.
Nominace, která upozornila na nenápadný objekt
Význam pavilonu přesáhl hranice Českého Těšína také díky nominaci mezi 25 realizací České ceny za architekturu 2025. Porota ocenila jeho minimalistické provedení, promyšlené zasazení do prostředí a schopnost vytvořit prostor pro zklidnění a rozjímání. Nominace přitom neznamená vítězství v daném ročníku, ale potvrzuje, že i malá stavba může mít výrazný architektonický účinek.
Při návštěvě je dobré počítat s tím, že jde o drobný objekt pro omezený počet lidí, nikoli o komerční provoz. Otevírací doba, rezervace ani pravidelné čajové ceremonie nejsou potvrzené. Nejlépe proto funguje jako součást procházky kolem nádrže: přijít, sklonit se pod nízkým trámem, chvíli pozorovat hladinu a nechat architekturu udělat to, k čemu byla navržena – zpomalit návštěvníka.