Pelhřimovské historické centrum je pozoruhodné tím, jak přehledně vypráví svůj vlastní příběh. Na jednom místě se tu potkává středověké opevnění, gotický kostel, renesanční a barokní měšťanské domy i pozdější architektonické zásahy. Městská památková rezervace tak není jen souborem jednotlivých památek, ale kompaktním územím, které stojí za procházku bez spěchu.
Výhled, který odhalí půdorys města
Jednou z hlavních dominant Pelhřimova je kostel sv. Bartoloměje. Původně gotická stavba byla po velkém požáru v roce 1766 obnovena. Na jejích vnějších stěnách se podle historických podkladů dochovala také psaníčková sgrafita z roku 1589.
Výstup na věž nabízí návštěvníkům jiný pohled než běžná prohlídka ulic. Vyhlídkový ochoz se nachází přibližně třicet metrů nad zemí, celková výška věže dosahuje zhruba šedesáti metrů. Z ochozu lze sledovat historické jádro, jeho náměstí i návaznost města na okolní krajinu. Právě z výšky lépe vynikne, jak důležitou roli měly v minulosti hradby a brány.
Provoz věže se může měnit podle sezony a aktuální situace. Před návštěvou je proto vhodné ověřit možnosti výstupu u turistického informačního centra nebo provozovatele.
Masarykovo náměstí jako srdce rezervace
Nejvhodnějším začátkem prohlídky je Masarykovo náměstí. Obklopují ho renesanční a barokní domy, z nichž mnohé si zachovaly podloubí a charakter historické městské zástavby. Uprostřed stojí empírová kašna se sochou sv. Jakuba, která dotváří jeho klidný městský prostor.
K výrazným stavbám patří Šrejnarovský dům na severní straně náměstí a Fárův dům. Ten vznikl jako pozdně barokní stavba, jeho dnešní podoba však zaujme také kubistickými prvky. Právě podobné detaily ukazují, že Pelhřimov není uzavřený do jediného historického období. Jeho centrum se proměňovalo po staletí a jednotlivé vrstvy zůstaly čitelné dodnes.
V sousedství kostela stojí bývalý pelhřimovský zámek, dnes sídlo Muzea Vysočiny Pelhřimov. Objekt vznikl přestavbou původní tvrze na základech starších hradeb, podle muzejního výkladu po roce 1550. Po požáru v roce 1766 byl obnoven a později sloužil také jako radnice. Návštěva muzea proto přirozeně doplňuje procházku po náměstí a pomáhá zasadit zdejší stavby do širších dějin města.
Po stopách bran a městských hradeb
Pelhřimov si dodnes uchoval části původního opevnění a tři brány. Nejvýraznější je Dolní neboli Jihlavská brána, pětipatrová hranolovitá stavba. Dnes v ní sídlí Muzeum rekordů a kuriozit, takže může být zajímavou zastávkou i pro ty, kteří chtějí klasickou prohlídku památek zpestřit netradičním obsahem.
Na opačné straně historického jádra stojí Horní neboli Rynárecká brána. Pochází ze stejného období jako Jihlavská brána a upoutá také hodinami, jejichž dvě plechové postavy kozlů se při odbíjení navzájem trkají. Menší Solní brána doplňuje trojici dochovaných vstupů do města.
Úseky dvojitého hradebního pásu lze sledovat zejména mezi ulicemi Solní a Děkanská a v ulici Příkopy. Krátká procházka podél hradeb tak propojí hlavní náměstí s méně okázalými, ale důležitými pozůstatky středověkého Pelhřimova.
Město, které několikrát povstalo z popela
Podoba dnešního centra je úzce spjata s ničivými požáry v letech 1561, 1646 a 1766. Po požáru z roku 1561 následovala výrazná renesanční přestavba, která vtiskla městu část jeho charakteru. O dvě století později požár poškodil mimo jiné zámek a kostel sv. Bartoloměje. Obnova pak přinesla další, barokní a později klasicistní vrstvy.
Historický výklad města spojuje jeho nové vystavění a opevnění s obdobím po vypálení roku 1289, kdy měl Pelhřimov získat právo znovu se vybudovat; obnova a opevňování jsou uváděny v souvislosti s rokem 1290. Tradiční letopočet založení 1224 je přitom třeba chápat opatrně, protože jeho výklad doplňují novější archeologické poznatky.
Pelhřimov, označovaný také jako Brána Vysočiny, leží na okraji Českomoravské vrchoviny. Pro pěší výlet stačí jako orientační bod Masarykovo náměstí, kde se nachází také turistické informační centrum. Během jednoho dne lze spojit prohlídku náměstí, muzea, kostelní věže, městských bran a hradeb. Rezervace tak nabízí nejen jednotlivé památky, ale především dobře čitelný obraz města, které se přes opakované pohromy dokázalo zachovat i proměňovat.