Jen málokterý český hrad nabízí tak čitelný příběh svého vývoje jako Pernštejn. Nad Nedvědičkou se zvedá dlouhý skalní ostroh sevřený vodními toky a lesnatou krajinou, na jehož vrcholu vyrostla pevnost s výraznou siluetou. Zachované hradní pláště, věže, příkopy i předhradí dodnes připomínají, že zde nešlo jen o pohodlné panské sídlo, ale také o mimořádně promyšlený obranný systém.
Hrad, který rostl po staletí
Počátky Pernštejna se kladou patrně do období mezi lety 1270 a 1285. Založili jej páni z Medlova, později známí jako Pernštejnové. Nejstarší část tvořila plášťová zeď, válcová věž s břitem zvaná Barborka a několikapatrový palác. Hradní jádro se postupně rozrůstalo a od 14. století získávalo další obranné i obytné části.
Významná proměna přišla v první čtvrtině 15. století, kdy začaly kolem staršího jádra vznikat takzvané pláště – budovy, které hrad obepínaly a posilovaly jeho obranyschopnost. Přibyly také nové části předhradí, barbakán a příkopy. Díky tomu dnes návštěvník nevnímá jen jednotlivé věže a sály, ale celý složitý organismus, který se přizpůsobil tvaru skály.
Od pevnosti k reprezentativnímu sídlu
Pernštejn je cenný tím, že na jednom místě ukazuje několik etap vývoje šlechtické architektury. Pozdně gotická podoba zůstala ve velké míře zachována, později se však do hradu propsala renesance a po ní také barokní, rokokové, klasicistní a romantické úpravy. Z původně strohé pevnosti se tak postupně stávalo reprezentativnější sídlo.
Hrad byl hlavním sídlem Pernštejnů, jednoho z nejvýznamnějších rodů českých zemí. Jejich působení zasahovalo do politického i kulturního života Moravy a Čech. Po prodeji hradu Janem z Pernštejna roku 1596 už sice nenásledovaly rozsáhlé stavební přestavby, jednotlivé úpravy však připomínají, že Pernštejn nebyl opuštěnou ruinou, ale živým aristokratickým sídlem.
Švédové před hradbami
Nejdramatičtější kapitolu v dějinách Pernštejna představuje obléhání během třicetileté války. V roce 1645 se o dobytí hradu pokoušeli Švédové, jejich útoky však během několika týdnů nevedly k úspěchu. Pernštejn odolal – a právě zachované opevnění pomáhá pochopit, proč měl hrad pověst mimořádně odolné pevnosti.
Při prohlídce je možné sledovat, jak spolu souvisejí věže, hradní pláště, předhradí, barbakán a příkopy. Členitý terén a výškové rozdíly nejsou jen návštěvnickou zajímavostí. Byly důležitou součástí obrany a zároveň vysvětlují, proč je prohlídka fyzicky náročnější než návštěva mnoha jiných památek.
Zahrada jako druhá tvář Pernštejna
K hradu neodmyslitelně patří také vrchnostenská zahrada na jeho jihozápadním svahu. Obnovený areál kombinuje několik zahradních stylů: pravidelnou francouzskou část, romantické a anglo-čínské partie i lesní úseky. Podoba obnovy vychází ze stavu na počátku 19. století, kdy zahrada patřila k významným aristokratickým zahradám na Moravě a ve Slezsku. Obnova byla dokončena v roce 2020.
Zahrada doplňuje obvyklý obraz Pernštejna jako vojenské pevnosti. Ukazuje, že hrad byl také místem reprezentace, odpočinku a promyšlené práce s krajinou. Prohlídka probíhá bez průvodce a trvá přibližně hodinu, terén je však strmý a členitý.
Pernštejn je národní kulturní památkou od roku 1995. Leží v části Pernštejn, která náleží k městysi Nedvědice, přibližně kilometr a půl jihozápadně od jeho centra. Na hrad se dá dorazit pěšky, vlakem, autobusem, na kole i autem. Hlavní sezona obvykle probíhá od dubna do října, konkrétní provoz a dostupnost prohlídkových okruhů je ale dobré před cestou ověřit. Vedle základní prohlídky nabízí hrad také kratší okruh, návštěvu nádvoří, dětský program, trasu věnovanou posledním soukromým majitelům Mittrowským a samostatnou prohlídku zahrady.