Jedna střílna uvnitř, dvě na vnější straně hradby. Právě tak vypadají takzvané kalhotové střílny, mimořádně neobvyklý obranný prvek, který se dochoval na Pernštejně. Archeologové je nyní zkoumají v souvislosti s opravou severovýchodní hradby prvního předhradí. Výzkum tak neodkrývá jen jednotlivé nálezy, ale také příběh toho, jak se hrad v průběhu staletí proměňoval.
Opevnění, které se vymyká
Kalhotové střílny získaly své označení podle půdorysného tvaru. Z vnitřního líce hradby vede jeden otvor, zatímco na vnější straně se rozděluje do dvojice otvorů. Na Pernštejně se tento typ nachází nejen v hradbě prvního předhradí, ale také v přilehlé Nedvědické bráně, která má podobu menšího bastionu.
Celé řešení vzniklo pravděpodobně v první polovině 16. století, v době rozsáhlých přestaveb pernštejnského areálu. Opevnění tehdy reagovalo na proměnu válečného umění a rostoucí význam dělostřelby. Přesný stavitel ani jednoznačný původ inspirace nejsou doloženy. Odborníci však upozorňují na možné souvislosti s fortifikačním stavitelstvím v Uhrách, které ovlivňovali italští pevnostní architekti. Jednou z možných motivací mohlo být také turecké nebezpečí nebo snaha Pernštejnů ukázat své kontakty a politický rozhled.
Výzkum v roce 2023 odhalil původní pochozí úroveň, ze které se střílny obsluhovaly. Ležela přibližně metr pod dnešním terénem. Návštěvník si tak může lépe představit, že dnešní podoba hradby neodpovídá přesně podmínkám, v nichž obranný systém původně fungoval.
Archeologie pomáhá zachránit hradbu
Současný výzkum začal na konci dubna 2026 a přímo souvisí se statickým zajištěním hradby. Zkoumaný pás měří přibližně 45 metrů na délku a pět metrů na šířku. Hradba měla dlouhodobé problémy: v roce 2020 musela být její část provizorně podepřena mohutným betonovým kvádrem a železnými táhly. Sondy z roku 2023 navíc ukázaly, že byla založena poměrně mělce do uměle navršeného hlinitokamenitého podloží.
Archeologický průzkum zde proto není pouhým doplňkem stavebních prací. Pomáhá vysvětlit, jak jednotlivé části opevnění vznikaly, co se s nimi později stalo a jak lze památku obnovovat citlivěji. Zároveň přináší pohled do hospodářského zázemí hradu.
Velká budova, kachle i železářský odpad
Za nejstarší objev současného výzkumu, pokud se nepočítají předměty přemístěné z původního místa, archeologové považují relikt mohutné hospodářské stavby z přelomu 15. a 16. století. Měla délku přes 30 metrů a široká byla nejméně pět metrů. Její přesná funkce zatím není určena, nepochybně však dokládá, že první předhradí nebylo jen prázdným prostorem mezi branami a hradbami.
Ve vrstvách, které souvisejí s vyrovnáváním terénu v první polovině 16. století, se našly zlomky reliéfních komorových kachlů i odpad z železářské výroby. Doplnily je kuchyňské a stolní nádoby, mince, přezky, kování, kamnářská a stavební keramika. Podle archeologů jde předběžně o největší soubor nálezů, jaký je z Pernštejna dosud k dispozici. Jeho vyhodnocování ale stále pokračuje.
Dělové koule připomínají nejasnou kapitolu
Zvláštní pozornost vzbudilo více než 60 zlomků kamenných dělových koulí. Nejde tedy o šedesát kompletních koulí, ale o části těchto projektilů. Jejich ráže ani použitý materiál podle archeologů neodpovídají jedinému spolehlivě doloženému švédskému obléhání hradu v roce 1645.
Nálezy proto mohou souviset se starším útokem, snad už z 15. století. Takový výklad zůstává hypotézou, přesto otevírá zajímavou otázku: zažil Pernštejn ještě jiné obléhání, o kterém písemné prameny mlčí nebo je zachytily jen velmi neúplně? Právě podobné drobné stopy ukazují, proč má archeologie pro poznávání hradů takový význam.
Z pevnosti na výletní místo
Pernštejn založili páni z Medlova, pozdější Pernštejnové, přibližně mezi lety 1270 a 1285. Nejstarší hradní jádro vyrostlo na vrcholu úzkého skalního ostrohu nad Nedvědičkou a Smrčeckým potokem. Postupně přibylo první předhradí, další hradby, brány i hospodářské zázemí. Intenzivní přestavby pokračovaly až do poloviny 16. století a středověká pevnost se proměnila také v reprezentativní renesanční sídlo.
Po švédském obléhání v roce 1645 následovaly dílčí opravy a roku 1655 byl Pernštejn prohlášen moravskou zemskou pevností. Severní úsek hradby však byl v 17. nebo na počátku 18. století zničen. Dočasně jej nahradila palisáda či plot, jehož průběh archeologové zachytili jako žlab. Později, ve druhé polovině 18. století, byla hradba obnovena včetně kalhotových střílen. Tehdy už nejspíš neměly skutečný vojenský význam.
Hrad leží asi 1,5 kilometru jihozápadně od Nedvědice. Kromě prohlídkových okruhů a nádvoří stojí za návštěvu také obnovená vrchnostenská zahrada s terasami, vyhlídkami, čínským pavilonem, poustevnou, obeliskem a vodními prvky. Okolí doplňují tři naučné stezky. Přístup i provoz se mohou měnit podle sezony a stavu lesních cest, proto je před cestou vhodné ověřit aktuální informace přímo u správy hradu.