Kamenný most v Písku je nejstarším dochovaným kamenným mostem v Česku. Přibližně 110 metrů dlouhá gotická stavba spojuje historické Vnitřní Město s Pražským předměstím a dodnes patří k nejvýraznějším symbolům jihočeského města. Sedm oblouků z povltavské žuly se sklání nad Otavou v místě, kudy po staletí vedla důležitá komunikace.
Most vznikl pravděpodobně ve třetí čtvrtině 13. století, patrně zásluhou královské písecko-zvíkovské stavební hutě. Přesné datum založení neznáme. K jeho starobylosti ale přispívají kamenické značky a také stavební podoba. První písemné zmínky pocházejí až ze 14. století.
Středověká cesta přes řeku
Původně měl most na obou koncích obranné věže. Ty se do dnešní doby nedochovaly, a tak stavba působí otevřeněji než ve středověku. Její význam však zůstal po dlouhou dobu značný. Most sloužil veškeré dopravě a byl důležitou spojnicí mezi městem a cestami na druhém břehu Otavy.
Velkou zkoušku přinesla povodeň s ledovou dřenicí v roce 1768. Voda tehdy strhla krajní levobřežní oblouk, pilíř i věž. Poškozenou část později nahradil širší oblouk, který je připomínkou toho, že most se v průběhu staletí několikrát proměňoval. Dnes je na jeho jižní, návodní straně možné vidět také ledolamy s dřevěným obložením. Ty chrání konstrukci před ledem a plovoucími předměty a samy jsou součástí kulturní památky.
Barokní galerie nad Otavou
V 18. století získal most výraznou sochařskou výzdobu. Nejstarší z dochovaných sousoší představuje svatého Jana Nepomuckého se dvěma anděly a pochází z 20. let 18. století. Andělé drží štítky s poselstvím „Čas k mluvení“ a „Čas k mlčení“, které dodávají výjevu symbolickou i působivou jednoduchost.
Výraznou dominantou je také Kalvárie, vytvořená v letech 1754 až 1757 čimelickým sochařem Janem Karlem Hammerem. Sousoší tvoří Panna Marie, svatá Máří Magdaléna a apoštol Jan. Kristův korpus na kříži vznikl později – v roce 1791 jej odlil písecký cínař Václav Hanzl. K dalším plastikám patří svatá Anna Samotřetí a svatý Antonín Paduánský, obě datované rokem 1770. Na podstavci svatého Antonína se nachází erb královského podkomořího Jana Filipa Běšína z Běšin, který sochy věnoval městu.
Návštěvníci dnes na mostě vidí kopie barokních plastik. Originály jsou kvůli ochraně uloženy v Prácheňském muzeu v Písku, ve stálé expozici Obrazová galerie českých panovníků. Kdo chce výzdobu poznat podrobněji, měl by proto spojit procházku po mostě s návštěvou muzea.
Povodeň, která prověřila jeho odolnost
Moderní dějiny mostu výrazně ovlivnily opravy v letech 1996 až 1997. Do pilířů byly provedeny injektážní vrty a pilíře byly ocelovými kotvami připevněny ke skalnímu podloží. Tato opatření se ukázala jako zásadní v srpnu 2002, kdy Otava v Písku vystoupala na 903 centimetrů a průtok dosáhl nejméně 1400 metrů krychlových za sekundu.
Most byl tehdy téměř celý pod vodou. Proud strhl kamenné zábradlí, část dlažby i izolaci mostovky a odnesl také jednoho z andělů. Opravy začaly bezprostředně po povodni a skončily 9. května 2003. Kameníci znovu využili kvádry vyzvednuté ze dna řeky, obnovili zábradlí, vyrobili nové chrliče a kvádry pod lucerny a položili novou žulovou dlažbu. Na obnovu přispěli lidé ve veřejné sbírce, v níž se podařilo získat 5 264 636 korun. Část peněz pokryla také vytvoření nové kopie zničeného anděla.
Z dopravní tepny pěší promenáda
Po staletí přes most procházeli lidé, povozy i později motorová vozidla. Po vybudování nového mostu přes Otavu v letech 1940 až 1941 jeho dopravní význam postupně klesal. Poslední autobus městské dopravy přes něj projel v roce 1993. Dnes je most určen především pěším a cyklistům, kteří z něj mohou pokračovat podél nábřeží k historickému centru, Prácheňskému muzeu, Sladovně nebo Městské elektrárně.
Další údržba proběhla v roce 2021 a zahrnovala čištění, opravu spár i narušených kamenů, kontrolu kovaných kramlí, zpevnění povrchu a opravu parapetních zídek. Kamenný most je celoročně volně přístupný a nejlépe vynikne při pomalé procházce, kdy lze sledovat jeho oblouky, sochařské kopie i proud Otavy pod nimi.
Označení „Jelení most“, které se občas objevuje v popularizačních materiálech, není historicky doloženým oficiálním názvem. Město název „Kamenný most“ schválilo až v roce 2007, dříve se stavbě běžně říkalo starý most. Ať už ji návštěvník nazve jakkoli, zůstává jednou z nejpůsobivějších památek Písku i celých jižních Čech.