Věž vysoká 42 metrů, široká a mohutná, korunovaná měděným jablkem. Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad působí jinak než tradiční pražské chrámy – a právě v tom spočívá velká část jeho přitažlivosti. Josip Plečnik navrhl stavbu, která je moderní, ale zároveň pracuje se symboly a odkazy na starší sakrální architekturu.
Věž, která je vidět z dálky
Kostel vznikal v letech 1928 až 1932 na pražských Vinohradech. Jeho nejvýraznějším prvkem je široká věž s kruhovým oknem. To mělo původně do chrámu přivádět ranní světlo, později v něm byly umístěny hodiny o průměru 7,6 metru. Jejich měřítko odpovídá celé stavbě: kostel se nesnaží působit nenápadně a jeho hmota je nepřehlédnutelná i v městské zástavbě.
Věž zakončuje měděná báň ve tvaru jablka. Jsou na ní zlaté iniciály IHC a letopočet MCMXXXI, nad nimi se zvedá čtyřmetrový kříž. Jablko připomíná královský symbol a odkazuje k dalšímu motivu, který lze číst na průčelí. Fasádu tvoří kombinace glazovaných cihel a světlých vystupujících prvků. Její uspořádání se vykládá jako nachově rudý plášť zdobený hermelínem. Nejde o doslovný obraz, ale o výklad, který pomáhá pochopit, proč působí průčelí tak slavnostně.
Moderní chrám s odkazy do minulosti
Plečnikova stavba ukazuje, že moderní architektura nemusí znamenat strohé odmítnutí starších forem. Architekt spojil neobvyklé proporce a současné stavební pojetí se starokřesťanskými inspiracemi a královskou symbolikou. Výsledkem není napodobenina historického kostela, ale osobitý celek, v němž se minulost připomíná prostřednictvím tvarů, materiálů a významů.
Průčelí i věž se dají číst jako promyšlená kompozice, ne pouze jako soubor dekorativních detailů. Při pohledu z náměstí stojí za to vnímat jejich vzájemný vztah: výrazná horizontální hmota kostela se potkává s věží a jejími kruhovými hodinami. Když se člověk přiblíží, vynikne také kontrast mezi glazovanými cihlami a světlými prvky, které vystupují z fasády.
Prostor, který drží pohromadě
Interiér je založený na jednom neděleném prostoru bez bočních lodí a kaplí. Pohled se tak přirozeně soustředí k hlavnímu oltáři a návštěvník snadno vnímá chrám jako celek. Neomítnuté cihlové stěny zdobí pozlacené křížky, nad hlavou je kazetový strop z leštěného dřeva. Cihla, zlato a tmavý lesk stropu vytvářejí promyšlený kontrast, aniž by prostor působil přeplněně.
Neobvyklá je také absence kazatelny. Plečnik zamýšlel chrám jako přehledný sál, odkud je možné kazatele dobře vidět i slyšet. Jednotné uspořádání tak není jen estetickým rozhodnutím, ale souvisí i s tím, jak se v kostele shromažďují lidé a jak vnímají bohoslužbu.
Plečnikův návrh a pozdější vrstvy
Na vybavení chrámu se podílel také Plečnikův žák a spolupracovník Otto Rothmayer, který navrhoval boční oltáře a další prvky po konzultacích s architektem. Kostel proto není pouze realizací jednoho autora, ale také výsledkem spolupráce, jež rozvíjela původní koncepci.
Od Plečnikova návrhu je třeba odlišit později doplněný oltář, jehož autorem je architekt Josef Pleskot. I tato úprava patří k příběhu místa: sakrální prostor se v čase proměňuje, přitom si zachovává základní architektonickou myšlenku. Při návštěvě tak lze vedle původního řešení sledovat i to, jak do něj vstoupily pozdější vrstvy.
Jak kostel navštívit
Kostel stojí přímo na náměstí Jiřího z Poděbrad. Podle návštěvnických informací bývá otevřený před bohoslužbami a přes den lze nahlédnout do interiéru ze zádveří. Větší prohlídky je možné domluvit; režim se však může měnit, proto je vhodné před cestou ověřit aktuální možnosti u farnosti. I krátké zastavení před průčelím nabídne dost podnětů: od hodinového okna přes královské motivy až po kontrast materiálů, který Plečnik vtiskl celé stavbě.