Na třetí adventní neděli roku 1949 se v kostele v Číhošti během kázání pohnul dřevěný křížek na svatostánku. Podle svědectví přibližně dvaceti přítomných se několikrát vychýlil a nakonec zůstal natočený směrem ke kazatelně. Událost, která vešla ve známost jako číhošťský zázrak, dodnes nemá spolehlivé vysvětlení. Její příběh však není spojen jen s Číhoští. Výraznou připomínku kněze Josefa Toufara najdete také v Ledči nad Sázavou.
Památník před kostelem v Ledči
Památník stojí v Parku P. Josefa Toufara, přímo před kostelem sv. Petra a Pavla. Tvoří jej žulový blok s kovovou deskou a samostatně umístěná deska s portrétem a životopisným textem v češtině a angličtině. Parčík nese Toufarovo jméno od roku 2013, kdy byly pomník i pamětní deska slavnostně požehnány na Boží hod velikonoční.
Nejde o rozsáhlé muzeum, ale o důstojné venkovní místo, u kterého se dá na chvíli zastavit při prohlídce historického centra. Památník připomíná kněze, jehož život byl pevně spojen s okolní krajinou. Toufar působil nejprve v nedaleké Zahrádce u Ledče nad Sázavou a od roku 1948 vedl duchovní správu v Číhošti.
Co se stalo v Číhošti
Událost v číhošťském kostele Nanebevzetí Panny Marie se odehrála 11. prosince 1949. Křížek se měl během Toufarova kázání několikrát pohnout. Kněz sám úkaz neplánoval a podle dostupných svědectví jej zaznamenal až následně, když o něm začali mluvit lidé přítomní při bohoslužbě.
Pohyb křížku nebyl dodnes přesvědčivě objasněn. Číhošťský případ proto zůstává na pomezí náboženského svědectví, historického pátrání a otázky, na kterou chybí jednoznačná odpověď. Katolická církev se k úkazu oficiálně nevyjádřila. Označení „zázrak“ tak patří především k názvu a tradici příběhu, nikoli k potvrzenému vysvětlení události.
Příběh, který zneužil komunistický režim
Pro komunistickou moc se Číhošť stala vhodným nástrojem propagandy proti katolické církvi. Státní bezpečnost Josefa Toufara 28. ledna 1950 zatkla a odvezla do valdické věznice. Při výsleších byl brutálně mučen a donucován k přiznání i k účasti na údajném podvodu. Režim připravoval také propagandistický film, který měl případ využít v kampani proti duchovním.
Toufar se však natáčení nedožil. V kritickém stavu byl 25. února 1950 převezen do pražského státního sanatoria, kde zemřel na následky zranění způsobených při vyšetřování. Jeho smrt se komunistické úřady pokusily utajit a jeho ostatky byly uloženy do hromadného hrobu na pražském Ďáblickém hřbitově.
Od utajeného hrobu k veřejné paměti
Toufarův příběh se do veřejného prostoru výrazněji vracel až po pádu komunistického režimu. V roce 2014 byly jeho ostatky z Ďáblic vyzvednuty. Po identifikaci pomocí DNA byly v roce 2015 uloženy v kostele v Číhošti, tedy na místě, kde působil a kde se odehrála událost, která změnila jeho život.
Ledečský památník je proto jedním bodem širší trasy po stopách Josefa Toufara. Návštěvu lze spojit s prohlídkou kostela sv. Petra a Pavla a dalších památek historického centra. Kdo chce příběh poznat podrobněji, může pokračovat do Číhošti, kde se po předchozí dohodě s duchovní správou nachází na faře pamětní expozice. Za návštěvu stojí také Zahrádka, místo Toufarova dřívějšího působení, a Arnolec, jeho rodiště.
Památník v Ledči připomíná nejen jednu neobjasněnou událost, ale především člověka, jehož osud ukazuje, jak snadno může být osobní víra a místní svědectví zneužito politickou mocí. Venkovní zastavení před ledečským kostelem tak otevírá cestu k poznání jednoho z nejvýraznějších příběhů Vysočiny 20. století.