Jen asi 150 metrů jižně od hlavního podbořanského náměstí stojí kostel, který v sobě spojuje architekturu přelomu 19. a 20. století s příběhem proměn zdejšího obyvatelstva. Kostel Božího Spasitele vznikl v letech 1901–1902 pro německé evangelíky a dodnes si uchovává pozoruhodnou část původního interiéru.
Nový kostel pro rostoucí evangelickou obec
Stavbu inicioval Německý evangelický spolek, založený v Podbořanech 16. února 1900. Důvodem byl rostoucí počet evangelických věřících ve městě i okolí. Pozemek se podařilo získat ještě téhož roku a projekt připravil Victor Schwerdtner, stavební rada a profesor Státní živnostenské školy v Plzni. Samotné práce vedl místní stavitel Ferdinand Schindler.
Podle dostupných podkladů byl kostel budován a dokončen v krátkém období let 1901 až 1902. U přesných dat položení základního kamene a vysvěcení se jednotlivé prameny rozcházejí, jisté však je, že nová stavba se brzy stala duchovním centrem německých luteránů v Podbořanech.
Pseudorománská dominanta na nároží
Kostel stojí na nároží Husovy ulice a ulice Bedřicha Smetany. Je orientovaný, jednolodní a jeho západní průčelí doplňuje hranolová věž. Vnější podoba vychází z neorománské, někdy označované také jako pseudorománské architektury. Fasády člení lizénové rámy, obloučkové vlysy a další dekorativní prvky, které stavbě propůjčují výraz typický pro historizující sakrální architekturu.
Čtyřpodlažní věž má balkon u zvonového patra a vrcholí osmibokou jehlancovou střechou. Původní zvon byl odlit ve slévárně Franze Schillinga v durynském Apoldě. Válečné období však nepřečkal – byl roztaven a využit pro válečné účely. I tato ztráta připomíná, že dějiny stavby nebyly od jejího vzniku pouze klidné.
Interiér, kde promlouvají vitráže
Největší překvapení čeká uvnitř. Historický oltář a kazatelna pocházejí z uměleckého řezbářství Franze Grobla v Kadani. Oltář kostelu věnoval ženský spolek Gustava Adolfa ze Šlesvicka-Holštýnska, což dokládá širší síť evangelických vazeb, díky nimž se stavba mohla vybavit hodnotným zařízením.
Výrazným prvkem jsou také vitrážová okna. Čtyři z nich zobrazují evangelisty Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Dvě prostřední vitráže v hlavní lodi nesou portrétní medailony Martina Luthera a Filipa Melanchthona, tedy osobností zásadních pro evropskou reformaci. Okna vznikla díky darům evangelických obcí v Podbořanech a Žatci a zhotovil je ateliér firmy E. L. Turck ze Žitavy a Hrádku nad Nisou.
Od německých luteránů k dnešnímu využití
Do roku 1945 sloužil kostel německým luteránům. Po druhé světové válce se jeho užívání změnilo a objekt přešel do správy Církve československé husitské, která jej podle dostupných údajů získala 3. dubna 1951. Bohoslužby zde do roku 1968 konala také Církev českobratrská evangelická.
Dnes je kostel spojen s Náboženskou obcí Církve československé husitské v Podbořanech. Pravidelné bohoslužby se podle aktuálních informací nekonají, prostor se však příležitostně otevírá při koncertech, výstavách, ekumenických setkáních a dalších kulturních nebo církevních akcích.
Na prohlídku je třeba se domluvit
Kostel je nemovitou kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek pod číslem 101313. Město v minulosti uvažovalo o podpoře oprav a také o zpřístupnění věže s vyhlídkou či vytvoření výstavních prostor. Takový záměr by však vyžadoval rozsáhlejší rekonstrukci a bezpečné řešení ochozu. V dubnu 2026 městská rada doporučila dotaci na projektovou dokumentaci k havarijní opravě části kúru; další postup závisí mimo jiné na požadavcích památkové péče.
Pokud si chcete kostel prohlédnout mimo pořádanou akci, je vhodné předem kontaktovat jeho správu nebo kostelníka. Památka na adrese Husova 37 se dá zařadit do procházky po Podbořanech, například společně s barokním kostelem svatého Petra a Pavla, městským muzeem a dalšími stavbami v centru. Právě v kontrastu s nimi vynikne jako připomínka doby, kdy město mělo pestřejší národnostní i konfesní složení.