Na první pohled tu návštěvník nenajde mohutné věže ani zachovalé hradby. Zřícenina hradu Žerotín je dnes nenápadným místem přímo v obci, kde mezi zbytky zdiva, sklepy a terénními nerovnostmi vystupuje příběh sídla spojeného s významným šlechtickým rodem. Právě skromnost pozůstatků však vybízí k pozornějšímu vnímání: někdejší hrad je třeba číst především z toho, co zůstalo v terénu.
Hrad předků pánů ze Žerotína
Vsi se týká nejstarší písemná zpráva z roku 1250, kdy je připomínán Ratiboř ze Žerotína. Samotný hrad vznikl ve 13. století, pravděpodobně někdy v jeho polovině. Přesné datum založení není jisté a v pramenech se objevují různá časová vymezení. Stejně tak se až do 15. století používaly vedle sebe názvy Žirotín a Žerotín; dnešní podoba názvu převládla až od konce 16. století.
Podle památkových podkladů mohli být zakladateli hradu přímí předkové pozdějších pánů ze Žerotína, rod Vlastislaviců. Ten získal oblast Lounska včetně okolí Panenského Týnce. Hrad tak nebyl jen místním opevněným sídlem, ale součástí majetkového a mocenského zázemí rodu, který zanechal výraznou stopu v českých dějinách.
S panstvím jsou spojováni zejména Habart ze Žerotína a jeho synové Jaroslav a Plichta. Všichni tři se před rokem 1321 podíleli na založení kláštera klarisek v Panenském Týnci. Plichta později padl roku 1322 v bitvě u Mühldorfu, kde bojoval po boku Jana Lucemburského. Potomci Žerotínů drželi hrad společně s Panenským Týncem až do roku 1462.
Na ploché ostrožně chránily hrad valy a příkopy
Žerotínský hrad nestál na vysoké skále ani na výrazném kopci. Rozkládal se na mírně oválné a poměrně ploché ostrožně, která sama o sobě neposkytovala příliš účinnou obranu. Stavitelé proto využili dvojitý prstenec valů a příkopů. Jejich pozůstatky jsou dodnes patrné a patří k nejvýraznějším stopám, podle nichž lze rozsah někdejšího areálu odhadnout.
Hradní jádro mělo podle památkových údajů přibližně 30 krát 40 metrů. Na jedné straně stál palác, z něhož se dochovaly části zdiva a sklepy. Naproti se nacházela čtverhranná věž o straně dlouhé zhruba osm až devět metrů. Dispozice odpovídala ranému šlechtickému hradu bergfritového typu. Dnes je však třeba jednotlivé části hledat v trávě a terénu, nikoli očekávat souvislý hradní komplex.
Renesanční proměna a zkáza za třicetileté války
V husitském období stáli Jaroslav a Plichta na straně císaře Zikmunda. Hrad a panství se později dostaly také do rukou Házmburků. V 16. století se majitelé několikrát vystřídali. Mezi držitele patřili například Čeněk Míčan z Klinštejna, Petr Chotek z Vojnína nebo Jindřich Brozanský z Vřesovic. Od roku 1583 hrad vlastnili bratři Jindřich a Bedřich Doupovcové z Doupova.
Právě ve druhé polovině 16. století prošel areál renesanční přestavbou. Na dochovaném zdivu se objevují zbytky psaníčkového sgrafita, které s touto etapou mohou souviset. Přesného objednavatele stavebních úprav ale neznáme, proto je vhodné brát tuto souvislost jako pravděpodobnou, nikoli definitivně potvrzenou.
Rozhodující ránu hradu zasadil švédský vpád v roce 1639 během třicetileté války. Ještě předtím se majitel panství Vilém Vojtěch z Doupova zapojil do stavovského povstání. Po jeho smrti roku 1621 byla část majetku konfiskována, včetně dvora, hradu a vsi Žerotín. Roku 1623 panství koupil Jan Zdeněk Vratislav z Mitrovic. Po švédském útoku už hrad nebyl obnoven a ve druhé polovině 17. století se uvádí jako zřícenina.
Od zříceniny k archeologickému nalezišti
Neobyvatelný hrad později měnil majitele, jeho osud se však už nezměnil. Roku 1673 získal Žerotín Ferdinand Popel z Lobkovic a o několik let později jej Gundakar z Ditrichštejna připojil s dvorem k budyňskému panství. Místní lidé následně část zdiva rozebrali na stavební materiál a další konstrukce se postupně zřítily.
Proměna areálu pokračovala i v novější době. Starší popis z roku 1859 zmiňuje dvě vysoké zdi, sklepy a dvojité valy. Na vnitřním valu byla roku 1857 zřízena sušárna švestek a okolí osázeli ořešáky a třešněmi. Z vojenského a šlechtického sídla se tak stal prostor využívaný zcela prakticky.
Dnešní návštěva je především krátkou archeologickou a krajinářskou zastávkou. Zřícenina je podle dostupných turistických informací volně přístupná, bez pokladny a pravidelných prohlídek. Přístup vede pěšinou ze západního okraje obce, přibližně od jihozápadu. Nerovný terén, sklepy, valy a příkopy vyžadují vhodnou obuv a opatrnost.
Hrad Žerotín je kulturní památkou a významným archeologickým nalezištěm. Jeho hodnota nespočívá v množství zachovaných staveb, ale v možnosti sledovat proměnu místa od raně gotického hradu přes renesanční sídlo až po zříceninu. Výlet lze spojit s návštěvou nedostavěného klášterního chrámu v Panenském Týnci, vzdáleném přibližně 1,2 kilometru, a s dalšími památkami v okolí Žerotína.