Polská poezie, současný jazz a pražská vila spojená s architektem Adolfem Loosem se potkají ve čtvrtek 12. listopadu 2026. Ve Winternitzově vile vystoupí česko-polský kvartet Zuzanna, pokřtí své stejnojmenné album a nabídne také recitaci básní Zuzanny Ginczanky. Program je plánován od 19 hodin do 21 hodin.
Básně, které dostaly jazzovou podobu
Zuzanna Ginczanka (1917–1944) byla polská židovská básnířka. Její verše tvoří základ hudebního projektu, který propojuje zpěv s instrumentálním jazzem. Ginczanka za života vydala jedinou básnickou sbírku O centaurach, tedy O kentaurech, která vyšla v roce 1936. Její poezie podle pořadatele spojuje citlivost s ironií a zachycuje dobu, v níž vznikala.
Na pódiu se setkají zpěvačka Małgorzata Hutek, trumpetistka Štěpánka Balcarová, kytarista David Dorůžka a kontrabasista Jaromír Honzák. Večer nebude jen koncertem zhudebněných básní: recitované ukázky připomenou také jejich původní podobu. Křest alba tak propojí poslech s literárním setkáním a představí Ginczankinu tvorbu v několika podobách.
Dlouhodobý česko-polský dialog
Projekt navazuje na hudební práci Štěpánky Balcarové s polskou poezií. Už album Life and Happiness of Julian Tuwim z roku 2017 vycházelo z veršů polského básníka Juliana Tuwima. O několik let později vzniklo album Štěstí / Happiness, vydané v roce 2022, pro jazzový septet a symfonický orchestr; zpívala na něm Małgorzata Hutek.
Zuzanna rozvíjí spolupráci obou hudebnic v komornějším obsazení a obrací pozornost k další výrazné osobnosti polské literatury. Pro posluchače může být zajímavé sledovat, jak se poezie určená ke čtení mění v hudební materiál — a jak vedle sebe v jednom programu funguje zpěv, nástroje i recitace.
Loosův dům s vlastním příběhem
Winternitzova vila není neutrální koncertní sál. Navrhli ji Adolf Loos a Karel Lhota pro právníka Josefa Winternitze. Projekt vznikl v roce 1931 a dům byl povolen k užívání 9. září 1932. Je kulturní památkou a známý je mimo jiné díky Loosovu principu Raumplan, který rozvrhuje obytné části do šesti výškových úrovní. Interiér dal vile také přezdívku Béžová princezna.
Za architektonickým zážitkem se skrývá i osud rodiny, která tu žila. Winternitzovi museli vilu v roce 1941 opustit a za druhé světové války byli deportováni. Jenny a Suzana válku přežily, do svého domu se však už nevrátily. Po válce vila sloužila jako mateřská škola, a to až do roku 1997. Koncert tak návštěvníky přivede do prostoru, kde se vedle promyšlené architektury připomíná i složitá historie pražské židovské rodiny.
Večer na Malvazinkách
Vila stojí na adrese Na Cihlářce 2092/10 v Praze 5. Podle doporučení jejího provozovatele lze jet metrem B na Anděl a pokračovat autobusem 137 na zastávku Malvazinky; odtud je to přibližně tři minuty pěšky. Koncertní vstupenka sama o sobě nemusí zahrnovat samostatnou prohlídku vily, která má vlastní režim. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální informace k programu i vstupenkám přímo u pořadatele.