Malvazinky dokážou během jedné procházky vystřídat několik různých tváří Prahy. Cesta vede od tichého hřbitova přes ulice s řadovými domky až do zeleně parku Santoška. Nejde jen o soubor zajímavých míst: dohromady vyprávějí, jak se někdejší venkovská krajina nad Smíchovem proměnila v obytnou čtvrť.
Hřbitov, který dal místu nový význam
Začít lze u Smíchovského hřbitova, jehož vznik souvisel s rychlým růstem Smíchova. Obec koupila pozemky pro nový hřbitov v roce 1875 a o rok později byl areál založen a vysvěcen. Návrh jeho podoby je připisován architektovi Antonínu Barvitiovi. Část pozemků přitom původně náležela k usedlosti spojené se jménem Tomáše Malvazyho, který je získal přibližně kolem roku 1628. Právě od něj se odvozuje název celé čtvrti.
Na hřbitově stojí kostel svatých Filipa a Jakuba. Jeho základní kámen položili 13. září 1894 a vysvěcen byl v květnu 1896. Novostavba navázala na starší kostel stejného zasvěcení, který stával na dnešním Arbesově náměstí: do nového chrámu byly přeneseny některé prvky z původní stavby. I proto se tu místní historie neodehrává jen v nápisech na náhrobcích, ale také v samotné architektuře.
Hřbitov je místem rozjímání, nikoli běžnou zkratkou mezi ulicemi. Při návštěvě je vhodné respektovat jeho pietní charakter a předem si ověřit aktuální návštěvní dobu. Zastavení tu může být zároveň příležitostí všímat si proměn zdejšího okolí: krajina, která dříve patřila usedlostem a polím, se postupně stala součástí rozrůstajícího se města.
Kolonie domků s vlastním měřítkem
Severně od hřbitova vznikala na začátku 20. let minulého století kolonie řadových domků. Praha po první světové válce vykoupila zdejší pole a na úzkých parcelách vyrostlo bydlení určené příslušníkům nižší střední třídy. Jednotlivé domy nejsou okázalými paláci, jejich kouzlo spočívá spíše v měřítku a v tom, jak společně utvářejí ulice.
Při procházce se vyplatí zpomalit a dívat se na domy jako na celek. Pravidelnost zástavby, její dobový charakter a návaznost jednotlivých parcel dávají kolonii osobitou atmosféru, odlišnou od rušnějších částí Smíchova. Praha 5 ji označuje za dochovaný urbanistický celek. V roce 2025 informovala také o návrhu na její památkovou ochranu; samotná zpráva o návrhu však ještě nepotvrzuje, že byla ochrana pravomocně vyhlášena.
Santoška: park ve svahu i stopa staré usedlosti
Další část procházky patří parku Santoška, rozloženému ve svazích Pavího vrchu. Veřejná zeleň tu nabízí jiný druh klidu než hřbitov: místo pietního ticha přichází prostor pro odpočinek a výhledy směrem k Vyšehradu. Park prošel rekonstrukcí dokončenou v roce 2020. Jeho charakter dotvářejí ozdobná brána a socha bohyně Flóry.
Výraznou součástí parku je usedlost Santoška. Její původní barokní podobu později proměnily novogotické úpravy. Usedlost připomíná dobu, kdy se v těchto svazích hospodařilo a město bylo ještě daleko méně souvislé. Dnes se historická stavba ocitá v zeleni uprostřed hustě obydlené Prahy, a právě tento kontrast dává místu zvláštní půvab.
Procházka jako cesta časem
Malvazinky nejsou výletním cílem s jediným dominantním bodem. Jejich předností je střídání prostředí: hřbitov a kostel, klidné obytné ulice, historická usedlost a parkové svahy. Trasa je kopcovitá, proto se hodí počítat s pomalejším tempem a pohodlnou obuví. Odměnou je poznání čtvrti, která si vedle novější zástavby uchovala čitelné stopy svého staršího příběhu.
Právě propojení těchto míst dělá z Malvazinek zajímavý cíl pro každého, kdo chce poznávat Prahu mimo její nejznámější památky. Na poměrně krátkém úseku se tu mění účel krajiny i způsob života: od polností a usedlostí přes nové pohřebiště a dostupné bydlení až po dnešní rezidenční čtvrť s veřejným parkem.