První kapitola českého absurdního divadla se podle Knihovny Václava Havla začala psát 3. prosince 1963 v Divadle Na zábradlí. Právě tehdy tu měla premiéru Zahradní slavnost, hra začínajícího autora Václava Havla v režii Otomara Krejči a dramaturgii Jana Grossmana. O několik let později následovaly na stejné scéně také inscenace Vyrozumění a Ztížená možnost soustředění.
Na tuto důležitou etapu Havlova života se zaměří autorská divadelní procházka Havlův rajón. Nevede návštěvníky jen do divadelního sálu, ale také do ulic a míst, která souvisejí s Havlovou tvorbou, přátelstvími i každodenností v době komunistického režimu. Výchozím i cílovým bodem zůstává Divadlo Na zábradlí v centru Prahy.
Divadlo, kde Havel začínal
Divadlo Na zábradlí zahájilo činnost 9. prosince 1958. Vzniklo v prostoru, který původně sloužil jako sklad, a své jméno získalo podle uličky vedoucí od nábřeží na Anenské náměstí. V šedesátých letech se zde vytvořilo výrazné centrum moderního a absurdního divadla. Vedle Havlových her se na Zábradlí objevovaly také texty Eugèna Ionesca, Samuela Becketta nebo Alfreda Jarryho.
Havel tu nejprve pracoval jako jevištní technik, později jako dramaturg a dramatik. Divadelní prostředí pro něj nebylo pouze zaměstnáním, ale také prostorem, kde se potkával s lidmi, kteří zásadně ovlivnili jeho umělecký i občanský život. V divadle jako uvaděčka pracovala také Olga Šplíchalová, Havlova budoucí první manželka.
Jeho působení na Zábradlí však skončilo v roce 1968. Havel i režisér Jan Grossman museli z divadla odejít v souvislosti s vnitřní krizí souboru a politickou situací po okupaci Československa. Grossman se na scénu vrátil až v roce 1989 a později zde režíroval Havlovy hry Largo desolato a Pokoušení.
Z jeviště do pražských ulic
Havlův rajón propojuje živé herecké vystoupení s konkrétními místy v centru města. Podle dostupných informací trasa z Divadla Na zábradlí pokračuje přes Novotného lávku, Čapadlo, okolí kavárny Slavie a Bartolomějskou ulici, aby se nakonec vrátila zpět k divadlu.
Právě v tom spočívá hlavní půvab akce. Návštěvník nesleduje Havlův příběh pouze prostřednictvím výkladu nebo archivních fotografií, ale prochází prostředím, v němž se část tohoto příběhu skutečně odehrávala. Dnešní podoba nábřeží, kavárenského okolí i ulic Starého Města se přitom potkává s připomínkami doby, kdy veřejný prostor výrazně ovlivňovala státní moc.
Koncept, námět a scénář připravila Tereza Rafoth, na dramaturgii a koncepci se podílela Dora Štědroňová. Archivní materiály, vzpomínky a herecké výkony souboru Divadla Na zábradlí se během procházky propojují přímo s místy, k nimž se vztahují. Konkrétní zastavení tak nejsou jen kulisou, ale součástí vyprávění.
Havel jako dramatik, kolega i občan
Program Havel 90 připomíná známou osobnost jinak než výstavou nebo pietní událostí. Havlův rajón se soustředí na dobu před prezidentským úřadem: na autora, který hledal vlastní divadelní jazyk, na dramaturga pohybujícího se mezi uměním a cenzurou i na člověka, jehož život stále více zasahovaly politické poměry.
Význam Divadla Na zábradlí je v tomto příběhu mimořádný. Právě tady se Havel setkal s prostředím, které dokázalo dát jeho hrám výraznou scénickou podobu, a právě zde se jeho jméno spojilo s českým absurdním divadlem. Procházka proto může oslovit nejen znalce Havlova díla, ale i návštěvníky, kteří chtějí poznat Prahu prostřednictvím méně obvyklých kulturních souvislostí.
Kdy vyrazit na procházku
Divadlo Na zábradlí uvádí Havlův rajón na 5. října 2026 jako součást programu HAVEL 90, a to v 17.00 a 19.00. Protože jde o konkrétní časově omezenou událost, je vhodné před návštěvou ověřit, zda se konají dvě samostatné reprízy a zda jsou ještě k dispozici vstupenky. Cena i dostupnost se mohou změnit.
Divadlo najdete na adrese Anenské náměstí 209/5 v Praze 1. Nejbližšími přístupovými místy jsou tramvajová zastávka Karlovy lázně nebo Staroměstská a stanice metra Staroměstská. Pokud chcete Havlův rajón navštívit, počítejte s tím, že nejde o běžnou prohlídku interiéru divadla, ale o pěší program ve veřejném prostoru. Pohodlná obuv proto přijde vhod stejně jako čas na vnímání míst, která při běžné procházce centrem možná snadno přehlédnete.