Pyšelský zámek patří k výrazným dominantám města. Jeho příběh se začal psát ve druhé polovině 16. století, kdy zde vzniklo renesanční šlechtické sídlo. Dnešní stavba už ale není čistě renesanční: barokní, klasicistní a novogotické úpravy jí vtiskly mnohem vrstevnatější podobu.
Právě v tom spočívá její kouzlo. Zámek není jen připomínkou jednoho stavebního období, ale názornou ukázkou toho, jak se historické sídlo přizpůsobovalo vkusu, potřebám i možnostem svých majitelů. Z veřejného prostoru na náměstí lze navíc vnímat celý historický celek, k němuž patří také kostel Povýšení svatého Kříže, loretánská kaple a barokní sousoší svatého Jana Nepomuckého.
Renesanční sídlo Karla Mračského z Dubé
Stavba zámku se spojuje s Karlem Mračským z Dubé, který Pyšely vlastnil v letech 1586 až 1623. První konkrétní zmínky o zámku se kladou přibližně k roku 1587. Nejde tedy o stavbu, jejíž vznik by bylo možné spojovat s první písemnou zprávou o Pyšelích z roku 1295. Ta se týká města, nikoli bezpečně doloženého založení zámku.
Renesanční původ dodnes připomíná především čtvercová dispozice a sgrafitová rustika, označovaná také jako psaníčková výzdoba. Ta byla odhalena při rekonstrukci fasád a pomáhá vysvětlit, proč je zámek řazen mezi renesanční památky, přestože jeho současný vzhled vznikal po několik staletí.
S pyšelským zámkem se pojí také výrazná epizoda českých dějin. V září 1620 měl hostit Fridricha Falckého, známého jako Zimní král. Jeho návštěva se odehrála v napjaté době těsně před událostmi spojenými s bitvou na Bílé hoře a dodává místu historický přesah, který dalece přesahuje hranice města.
Baroko, klasicismus a novogotika na jednom místě
V 18. století zámek získal barokní podobu. Zvýšen byl střední trakt a v pravém křídle vznikla zámecká kaple, k níž se dochoval portál z druhé poloviny 18. století. K dalším zásadním změnám došlo kolem roku 1820, kdy bylo druhé patro doplněno i nad bočními trakty.
Součástí této přestavby byla také věž, která však byla už roku 1838 zbořena. Ve druhé polovině 19. století ji nahradila věž novogotická. Klasicistní zásahy a pozdější modernizace interiérů na počátku 20. století pak završily proměnu sídla do podoby, kterou můžeme v Pyšelích vnímat dnes.
Při pozorném pohledu lze rozeznat několik pozoruhodných detailů: sluneční hodiny ze 16. století, barokní portál bývalé kaple, klasicistní erb ve štítu nebo neogotickou bránu s věží. K hodnotným částem interiéru patří zdobená kachlová kamna a historizující nábytek, i když běžná turistická prohlídka vnitřních prostor není možná.
Zámecký areál a pyšelské náměstí
Zámek není samostatnou budovou, ale součástí rozsáhlejšího areálu. Dochovala se část ohradní zdi s bránou, hospodářské křídlo, park i navazující lesopark. Před zámkem stojí barokní sousoší svatého Jana Nepomuckého, které bývá spojováno s dílnou Ignáce Františka Platzera.
Společně s kostelem Povýšení svatého Kříže a loretánskou kaplí vytváří zámek trojici hlavních dominant Pyšel. Návštěva tak nemusí končit u samotné zámecké budovy. Procházka po náměstí nabízí možnost vnímat, jak se šlechtické sídlo v průběhu dějin propojilo s městským prostorem a sakrálními památkami.
Historická stavba, která žije současností
Dnes zámek slouží jako pracoviště Domova pro seniory Chodov. Aktuální provozní údaje uvádějí kapacitu 35 míst a historickou zámeckou jídelnu se salonkem. Objekt proto není běžně otevřený jako klasická památka s pravidelnými prohlídkami. Komentované návštěvy se mohou konat při zvláštních příležitostech, například během zámeckých slavností nebo Týdne sociálních služeb.
Veřejnosti je podle novějších městských podkladů zpřístupněn revitalizovaný zámecký park. Konkrétní režim přístupu je však vhodné před cestou ověřit u města nebo provozovatele. Samotný zámek lze dobře obdivovat z náměstí T. G. Masaryka, na adrese Náměstí T. G. Masaryka 1 v Pyšelích. Právě pohled zvenčí připomene, že i stavba s novým využitím může zůstat důležitou součástí historické paměti města.