Na hřebeni mezi Pustevnami a Radhoštěm stojí socha, kterou si s Beskydami spojí snad každý. Přibližně v nadmořské výšce 1 120 metrů tu návštěvníky vítá Radegast – muž s výrazně zvířecí tváří, rohy, sekerou či valaškou a rohem hojnosti. Jenže to, co dnes turisté obdivují, není původní Poláškovo dílo. Na místě stojí kamenná replika, zatímco originál má za sebou pozoruhodnou cestu z horského hřebene do města.
Poláškův Radegast vznikl jako moderní obraz dávné legendy
Autorem sochy je Albín Polášek, rodák z Frenštátu pod Radhoštěm, který později působil jako profesor umění v Chicagu. Na podobě Radegasta pracoval ve 20. letech 20. století a konečnou verzi vytvořil v roce 1930 v pražském Novákově ateliéru. Dílo vzniklo díky finanční podpoře krajanů ve Spojených státech, kteří je věnovali svému rodnému kraji.
Radegast má mužské tělo, lví či jinak zvířecí tvář a přilbici připomínající býčí hlavu s rohy. Na oděvu se objevuje sluneční motiv, v rukou drží zbraň a roh hojnosti. Polášek přitom nevytvářel archeologickou rekonstrukci skutečné staroslovanské modly. Jeho socha je uměleckou interpretací pověstí, které se k Radhošti a jeho dávné minulosti vážou.
O tom, zda byl Radegast skutečně všeobecně uctívaným slovanským bohem, se vedou pochybnosti. Místní tradice však vyprávějí o dřevěné, údajně pozlacené modle, kterou měli pohanští kněží ukrýt v podzemí před příchodem Cyrila a Metoděje. Na Radhošti ale žádná taková předkřesťanská socha doložena není. Právě napětí mezi legendou a moderním uměním dává místu zvláštní půvab.
Do hor dorazil v roce 1931
Původní Radegast byl vyroben z umělého kamene, tedy z betonu s kameninovou nebo žulovou drtí a železnou výztuží. Socha měří přibližně 3,2 metru a váží asi 1,4 tuny. Její přeprava do náročného horského terénu nebyla jednoduchá. Nákladní automobil měl podle místní tradice uvíznout ve strmé zatáčce a s vyproštěním pomáhali silní selských koně z Trojanovic.
K instalaci a slavnostnímu odhalení došlo v roce 1931, konkrétně 5. července. Přípravy a převoz však podle některých zpráv začaly už o rok dříve. S událostí se pojí také vyprávění o prudké bouři, při níž měl blesk zasáhnout vojáka čestné stráže. Jde o tradovanou epizodu, nikoli o spolehlivě doložený důkaz Radegastovy nadpřirozené moci.
Horské počasí se na soše podepsalo rychleji, než se očekávalo. Umělý kámen postupně trpěl mrazem, vlhkostí a dalšími vlivy exponovaného hřebene. V roce 1980 prošel Radegast restaurováním pod vedením sochaře Karla Hořínka a na místo se vrátil 11. června 1982. Oprava však stárnutí původního materiálu nezastavila.
Originál sestoupil z Radhoště, kopie zůstala
V roce 1996 byl originál z hřebene definitivně odvezen. Po dalším restaurování našel své místo ve vestibulu radnice ve Frenštátě pod Radhoštěm. Na Radhošť se 4. července 1998 vrátila kamenná kopie, kterou vytvořili kamenosochař Jan Sobek a sochař Miroslav Zubíček pod vedením akademického sochaře Miroslava Machaly.
Replika byla vytesána z přírodního kamene, v místních materiálech uváděného jako vápenická žula. Díky odolnějšímu materiálu je vhodnější pro dlouhodobý pobyt ve větru, dešti a sněhu. Hotová kopie váží přibližně 3,38 tuny. Její přítomnost připomíná, že péče o památky někdy neznamená zachovat originál za každou cenu na původním místě, ale najít pro něj bezpečnější podmínky.
Poláškův Radegast má navíc ještě jednoho rovnocenného „sourozence“. Druhý velký originál, původně zamýšlený k autorovu venkovnímu ateliéru, byl za války ukryt pod zemí v areálu Maškovy slévárny v Karlíně. V 50. letech byl náhodně objeven a roku 1961 nabídnut pražské zoologické zahradě. Také tato socha prošla náročným restaurováním, při němž se opravovaly trhliny, koroze výztuže i poškozené části rohu hojnosti.
Výlet po hřebeni a nová svatyně ve Frenštátě
Ke kopii Radegasta vede z Pusteven modře značená hřebenová trasa směrem na Radhošť. Úsek k soše a dále na vrchol měří přibližně čtyři kilometry a patří k nejpřístupnějším horským výletům v Beskydech. Z Trojanovic lze na Pustevny využít lanovku z Ráztoky, případně vystoupat pěšky. Přijet se dá také přes Prostřední Bečvu, kde je třeba v zimě počítat s horskými podmínkami a při souvislé sněhové vrstvě se sněhovými řetězy.
Od Radegasta lze pokračovat kolem vyhlídky Cyrilka ke kapli svatých Cyrila a Metoděje a k sousoší věrozvěstů. V okolí se nacházejí občerstvení a od roku 2025 také nové kompostovací toalety. Počasí se tu ale může změnit během chvíle, proto se hodí pevná obuv a respekt k značení i přírodě CHKO Beskydy.
Samotný originál je zatím ve vestibulu frenštátské radnice, tedy v prostoru přístupném především během provozu úřadu. K 31. srpnu 2026 město připravovalo jeho přestěhování do takzvané Radegastovy svatyně v bývalém turistickém informačním centru na náměstí Míru. Prosklený výkladec s digitálním panelem má zpřístupnit sochu z veřejného prostoru v širším režimu. Dokončení úprav se očekávalo přibližně do konce října 2026, aktuální návštěvní podmínky je proto vhodné před cestou ověřit.