Na první pohled zaujme jeho náklon. Kostel sv. Petra z Alkantary v Karviné-Dolech se vychýlil přibližně o 6,8 stupně k jihu. Důvodem nebyla chyba barokních stavitelů, ale hlubinná těžba černého uhlí. Od roku 1854 se pod chrámem vytěžilo 27 slojí o celkové mocnosti 46,82 metru a terén se následně propadl asi o 37 metrů.
Šikmý kostel je tak mimořádným dokladem toho, jak hluboko může průmysl proměnit krajinu. Ještě důležitější je ale jeho spojení se Starou Karvinou, někdejší městskou částí, která bývala významným hornickým centrem. Z původního města zůstaly jen jednotlivé stavby, stopy ulic, zeleň, pietní místa a vzpomínky obyvatel.
Barokní chrám uprostřed zaniklého města
Kostel vznikl v roce 1736 nákladem místního šlechtice Františka Wilhelma Larische. Nahradil starší dřevěný kostel sv. Martina, doložený nejméně k roku 1447. K vysvěcení nového chrámu došlo až v roce 1759, kdy jej konsekroval vratislavský biskup Filip Gothard Schaffgotsch.
Uvnitř čeká návštěvníka zvláštní prostorový zážitek. Podlaha je podle návštěvnických materiálů vyrovnaná, zatímco stěny a další části stavby zůstávají nakloněné. Rozdíl člověk nevnímá pouze očima, ale i při chůzi. Interiér doplňuje mimo jiné kamenná křtitelnice z první poloviny 15. století a obraz sv. Petra z Alkantary v presbytáři.
Kostel je kulturní památkou České republiky. Do chráněného areálu patří také části bývalého hřbitova, klasicistní hrobka rodiny Fornerů zřejmě z 20. let 19. století a novogotická kaple, kterou nechal v roce 1857 postavit František Adamecz. Společně představují jedny z posledních reliktů staré Karviné.
Karvinná, která měla školy, radnici i zámek
Dnešní Karviná-Doly se nemá zaměňovat s centrem města kolem Fryštátu. Právě v prostoru Důlů se nacházela historická Karvinná, která nebyla jen hornickou osadou. Stály zde výstavné domy, hornické kolonie, radnice, úřady, pivovar, školy, kulturní a sportovní zařízení i zámek Solca s parkem. Ve městě byly také dva kostely, z toho druhého se podle městských podkladů nedochovalo nic.
Rozvoj těžby přinesl práci a prosperitu, zároveň však postupně změnil samotný základ území. Poklesy poškodily domy, komunikace i infrastrukturu a obyvatelé se stěhovali jinam. Správní celek dnešní Karviné vznikl sloučením Fryštátu, Karvinné, Darkova, Ráje a Starého Města; k administrativnímu sjednocení došlo 16. ledna 1949. Název města tak přežil, i když původní Karvinná téměř zmizela.
Okolí kostela dnes působí jako posttěžební krajina, v níž se vedle dochovaných staveb čtou také méně nápadné stopy minulosti. Patří k nim část uliční sítě, zbytky zámeckého areálu v Solci, kapličky, relikty průmyslové infrastruktury i památkově chráněné části dolů Barbora a Gabriela. Území je od roku 2001 vedeno jako území s archeologickými nálezy první kategorie. Výzkum u kostela potvrdil dochování středověkých vrstev.
Od románu k reálné krajině
Zájem o Šikmý kostel výrazně posílila románová trilogie Karin Lednické. Díky ní se místo dostalo do širšího povědomí jako připomínka konkrétního města a lidí, kteří v něm žili. Při návštěvě je však dobré vnímat rozdíl mezi beletristickým příběhem a historicky doloženými událostmi.
Pro širší poznání zaniklé Karviné vznikla krajská mapová aplikace s 35 místy spojenými s její minulostí. U jednotlivých bodů nabízí základní popisy i podrobnější informace. Návštěvu kostela tak lze rozšířit o procházku ke starému hřbitovu, památníku obětí důlního neštěstí z 14. června 1894 nebo směrem k bývalému dolu Gabriela. Při pohybu v okolí je třeba ověřit přístupnost jednotlivých areálů samostatně.
Nová střecha, stará paměť
Na jaře a v létě 2026 prošel kostel obnovou střechy a fasády. Eternitovou krytinu z 90. let nahradily pálené bobrovky a opraveny byly také přilehlé hrobky. Přibližně sedmimilionová akce vrátila stavbě historicky doloženou podobu šedobílé fasády s červenou střechou. Kostel přitom zůstal během prací přístupný a pokračovaly v něm bohoslužby.
Současně se projednává možnost vyhlášení památkové zóny v katastrálním území Karviná-Doly. Návrh vychází z analýzy hodnot území, kterou Národní památkový ústav zpracoval pro Ministerstvo kultury. Zóna zatím nebyla pravomocně vyhlášena a diskutuje se také její rozsah. Už samotná debata ale ukazuje, že zdejší dědictví netvoří jen šikmý kostel. Je jím celá krajina, v níž se dochovaly stavby, archeologické vrstvy, hřbitovy i paměť na město, které změnila těžba.
Kostel bývá v návštěvní sezoně otevřen o víkendech s komentovanými prohlídkami a ve všední dny po předchozí domluvě. Aktuální časy prohlídek a bohoslužeb je vhodné ověřit u farnosti. Při návštěvě je třeba pamatovat, že Šikmý kostel není pouze památkou, ale stále také živým chrámem.