Radyně není jen romantická zřícenina s výhledem. Je to pozůstatek promyšlené pevnosti, kterou nechal Karel IV. vybudovat v letech 1356 až 1361. Panovník jí původně dal jméno Karlskrone, tedy Karlova koruna. Název Radyně se později vžil podle kopce, na němž hrad stojí, a dnes je jednou z nejvýraznějších dominant Plzeňska.
Královský hrad nad důležitou cestou
Středověká Radyně měla praktický úkol. Střežila obchodní stezku, která vedla z Prahy směrem k Řeznu a Norimberku, a zapadala tak do sítě královských hradů chránících důležité komunikace i panovnické zájmy. Hradní posádka měla dohlížet na bezpečnost v okolí a zdejší hradní pán disponoval také hrdelním právem. To ukazuje, že Radyně nebyla bezvýznamným sídlem na okraji království, ale důležitým bodem správy.
Stavba bývá spojována s plánem Michala Parléře, autora či spoluautora řady významných gotických staveb. U Radyně však jde o pravděpodobné, nikoli zcela jistě doložené autorství. Původní hrad byl navržen jako pevné, reprezentativní a dobře hájitelné sídlo. Dnes z něj nejlépe vyniká mohutná čtverhranná věž a zbytky hradního paláce, které dávají návštěvníkům představu o někdejší velikosti celého areálu.
Od královského sídla ke zřícenině
Proměna Radyně v dnešní romantickou zříceninu nebyla náhlá. V průběhu staletí ztratila svůj původní strategický význam a postupně chátrala. Ve 20. století se o její záchranu začalo výrazněji starat město Starý Plzenec, které hrad v roce 1920 odkoupilo od Adolfa Arnošta z Valdštejna. Do roku 1928 prošel areál rozsáhlou opravou, další velké zásahy následovaly v 70. letech.
Radyně se na čas dostala do státního vlastnictví. V první polovině 50. let byla na čtverhranné věži zřízena technická stanice pro převod televizního signálu. Převaděč ovlivnil vzhled věže, ale zároveň připomíná, že historické stavby někdy během svého života slouží i velmi praktickým, nečekaným účelům. Od 90. let je hrad znovu majetkem Starého Plzence a město jej využívá jako památku i jako místo pro kulturní dění.
Na věž za výhledem přes Plzeňsko
Největší návštěvnickou odměnou je výstup na hradní věž. Podle turistických údajů měří 22 metrů a na vrchol vede 114 schodů. Odměnou není jen pohled na samotné ruiny, ale především široké panorama Plzně a okolní krajiny včetně Brd. Radyně tak dobře funguje jako cíl kratšího výletu i jako zastávka při poznávání širšího okolí Starého Plzence.
Ve věži je stálá interaktivní expozice zaměřená na každodenní život na středověkém hradě a dějiny Radyně. Areál si návštěvníci mohou projít bez průvodce, v sezoně se zde ale konají také kulturní programy a oživené prohlídky. Aktuální otevírací dobu a podmínky návštěvy je vhodné před cestou ověřit, protože se během roku mění. Pokladna uvnitř hradu podle dostupných údajů přijímá pouze hotovost.
Výlet po stopách staršího Plzence
Radyně stojí naproti vrchu Hůrka, který nabízí důležitý historický protějšek. Nacházelo se tam přemyslovské knížecí hradiště, předchůdce dnešní Plzně a významné správní centrum raného středověku. V okolí se dochovala také románská rotunda svatého Petra a Pavla. Spojení Radyně, Hůrky, rotundy a Starého Plzence proto umožňuje sledovat dějiny regionu v neobvykle zhuštěné podobě – od raného středověku přes lucemburskou dobu až po dnešní turistickou krajinu.
Podhradí nabízí návštěvníkům turistické zázemí včetně centra služeb pro turisty. K předhradí a turistickému centru se váže adresa Výrovna 197, 332 02 Starý Plzenec. Z města i okolí vedou turistické trasy, takže hrad nemusí být jediným bodem celodenního výletu.
Radouš patří do světa pověstí
S Radyní se pojí legenda o krutém Radoušovi, bytosti s oslíma ušima a kančími zuby. Vyprávění dodává místu tajemnou atmosféru a inspirovalo také tematickou stezku v okolí. Radouš však patří do místního folkloru, nikoli do doložených dějin hradu. Právě kontrast mezi ověřitelnou historií Karlovy pevnosti a pozdějšími pověstmi činí z Radyně místo, které lze poznávat několika způsoby: jako památku, vyhlídku, výletní cíl i scénu příběhů předávaných po generace.