Na první pohled může Rašeliniště Pele působit jako nenápadný kout třeboňské krajiny. Právě v jeho skromnosti však spočívá půvab. Na ploše 11,3 hektaru se tu potkávají lesní potoky, mělké tůně, zamokřené louky a plovoucí koberce rašeliníků. Přírodní rezervace v CHKO Třeboňsko chrání rašeliniště v počátečním stadiu vývoje, které je svým charakterem v rámci Třeboňska neobvyklé.
Mokřad, který se znovu zavodnil
Rezervace leží přibližně dva kilometry východně od Chlumu u Třeboně, v nivě na soutoku dvou lesních potoků. Území bylo v minulosti odvodněno a využívalo se jako louky. Připomínkou starších zásahů jsou také zbytky hráze někdejší vodní nádrže.
Dnes je zdejší krajina znovu výrazně vlhčí a ponechaná přirozenému vývoji. Součástí rezervace je zrašelinělá potoční niva i výtopa rybníka Vydýmač. Vodní plocha se postupně zmenšuje zanášením, hladina stoupá a na nově podmáčených místech odumírají stromy. Právě tento pomalý proces vytváří podmínky pro vznik rašeliniště a pro návrat druhů, které potřebují trvale vlhké prostředí.
Plovoucí rašeliníky a masožravé rostliny
Nejvýraznější rostlinou mokřadu je rašeliník. V Pele se vytvářejí plovoucí koberce rašeliníku bodlavého a rašeliníku jednostranného, které zadržují vodu a postupně mění charakter celého místa. V zamokřených částech rostou také porosty suchopýru.
Rostlinný svět rezervace je pestrý. Vyskytuje se zde například ďáblík bahenní, klikva bahenní, violka bahenní, bazanovec kytkokvětý nebo pupečník obecný. Pozornost si zaslouží rosnatka okrouhlolistá, která patří mezi masožravé rostliny, i bublinatky, včetně bublinatky jižní a bublinatky menší. Na okraji rašeliniště byl uváděn také rojovník bahenní. Při běžné návštěvě ovšem není jisté, že člověk všechny vzácné druhy zahlédne. Mnohé jsou drobné, skryté v porostu nebo kvetou jen v určitou část roku.
Domov obojživelníků, vážek i vodních pavouků
Voda a rašelinné prostředí dávají prostor pozoruhodnému množství živočichů. V místních tůních a potocích se vyskytuje rak říční, k významným obyvatelům mokřadu patří také vážka tmavoskvrnná, lovčík vodní a vodouch stříbřitý. Právě vodouch, pavouk schopný pohybovat se pod vodní hladinou, připomíná, jak neobvyklé podmínky zdejší mokřad nabízí.
Z obratlovců jsou pro lokalitu charakterističtí například skokan ostronosý, skokan krátkonohý, vodouš kropenatý, bekasina otavní a rejsec vodní. Cenná společenstva bezobratlých zahrnují také měkkýše, korýše, jepice, střechatky, pošvatky a chrostíky. Rašeliniště tak není jen zajímavou botanickou lokalitou, ale složitým živým systémem, v němž má své místo i nenápadný hmyz nebo drobný vodní živočich.
Výlet od osady Pele
Rašeliniště Pele bylo vyhlášeno přírodní rezervací v roce 1994. K lokalitě lze dojít po lesní cestě od osady Pele. Pro cyklisty představuje jednu z možností cyklotrasa číslo 1010, která vede od parkoviště u osady Pele u rybníka Špačkov. Pěší návštěvníci mohou vyrazit také z Chlumu u Třeboně po modré a následně žluté turistické trase.
Nejde o upravenou naučnou stezku s chodníky a návštěvnickým zázemím. Terén může být podmáčený, proto je dobré počítat s vhodnou obuví a sledovat aktuální stav přístupových cest. V citlivém území je namístě držet se značených tras, nevstupovat do mokřadu a nerušit zvířata.
Rašeliniště Třeboňska mají význam i mimo hranice jednotlivých rezervací. Pomáhají zadržovat vodu v krajině, zmírňovat dopady povodní a lépe překonávat období sucha. Pele je malou, ale názornou ukázkou toho, jak se takový mokřad může po někdejším odvodnění znovu nadechnout a stát se útočištěm vzácných druhů.