Jen málokterá památka v českém vnitrozemí tak názorně ukazuje, jak se v průběhu staletí proměňovalo šlechtické sídlo. Rožmitálský zámek začínal jako středověký blatný hrad, později se proměnil v renesanční rezidenci a po dlouhém období chátrání dnes znovu hledá své místo v životě města. Návštěva proto není jen prohlídkou hotového historického objektu, ale také pohledem na památku, která se stále zachraňuje.
Od hradu k renesančnímu sídlu
Původní hrad nechal po polovině 13. století vystavět Oldřich z rodu Buziců. Jeho poloha v mokřinatém terénu odpovídala tehdejším představám o obraně a dala sídlu charakter blatného hradu. Samotný název Rožmitál se podle pověsti spojuje s šípkovými keři a starším označením Rosenthal.
Z Buziců vzešla také větev, která přijala jméno Lvové z Rožmitálu. S místem je spojen Jaroslav Lev z Rožmitálu, diplomat působící ve službách krále Jiřího z Poděbrad. Výraznou postavou byla i jeho sestra Johana z Rožmitálu, pozdější česká královna. Právě s rožmitálským sídlem se tradičně či pravděpodobně spojuje také její narození, jistotu v tomto ohledu je však třeba zachovat s opatrností.
V 16. století přešel hrad ke Gryspekům z Gryspachu. Ti jej postupně přestavěli na pohodlnější renesanční zámek. K areálu patřilo také opevnění a pivovar, takže nešlo pouze o reprezentativní sídlo, ale o hospodářské a správní centrum panství.
Arcibiskupské sídlo i zázemí státních lesů
Po porážce stavovského povstání na Bílé hoře postihla majetek Gryspeků konfiskace. Od roku 1623 pak Rožmitál sloužil jako letní sídlo a správní zázemí Pražského arcibiskupství. V jeho vlastnictví zůstal podle městských údajů až do roku 1948.
Další desetiletí přinesla zámku méně reprezentativní využití. Po změně poměrů v roce 1948 se v objektu nacházely byty a kanceláře Státních lesů. Plánovaná rekonstrukce zůstala nedokončená a historické budovy začaly postupně chátrat. Právě tato vrstva příběhu je při návštěvě důležitá: dnešní podoba není výsledkem jediné stavební etapy, ale součtem staletých přestaveb a novodobého zanedbání.
Obnova, která stojí na dobrovolnících
Zámek je dnes v soukromém vlastnictví. O jeho údržbu, postupné zpřístupňování a kulturní život se se souhlasem majitele stará spolek Rožmitálský zámek. Vznikl v únoru 2019 a jeho činnost stojí především na dobrovolnické práci, brigádách a spolupráci s památkáři.
Obnova se týká mimo jiné střech, vstupních vrat a zajištění zdiva. Významným úkolem je také špatný stav obvodové zdi Malého paláce, jejíž zabezpečení je důležité pro ochranu celé části areálu. Nejde tedy o rychlou proměnu v dokonale opravený zámek, ale o postupné kroky, které mají památce prodloužit život a vytvořit podmínky pro další opravy.
Zámek jako živé místo
Rožmitálský zámek dnes není uzavřenou kulisou. Konají se zde komentované prohlídky, výstavy, koncerty, divadelní programy, letní kino i komunitní setkání. Historické prostředí tak dostává současný obsah a zámek se znovu stává součástí města, nikoli jen připomínkou minulosti.
Zajímavé je i propojení památky s filmem. Zámek posloužil jako lokace pro celovečerní film Nosferatu z roku 2023. Podle spolku šlo o první celovečerní film natáčený přímo v tomto objektu, což ukazuje, že jeho ne zcela zahlazené stopy minulosti mohou být pro současnou kulturu předností.
Co čekat při návštěvě
Zámek leží v historickém jádru Rožmitálu pod Třemšínem, které je evidováno jako městská památková zóna. Návštěvníci jej najdou na adrese Ing. Lízla 1. Podle aktuálních informací spolku bývá v hlavní sezoně od května do září otevřeno v sobotu od 10 do 17 hodin; skupiny se mohou objednat po dohodě.
Protože se rozsah zpřístupněných prostor i program mohou měnit, je dobré si před cestou ověřit aktuální informace u spolku. Odměnou není pouze pohled na historickou architekturu, ale také možnost vidět na vlastní oči památku v procesu záchrany. Právě spojení hradní minulosti, šlechtických dějin a občanské péče dává Rožmitálskému zámku jeho dnešní osobitost.