Na první pohled tu žádný hrad není. Na západním okraji Liberka se však nad Liberským potokem zvedá výrazný skalnatý ostroh, jehož tvar, příkopy a valy stále prozrazují někdejší pevné sídlo. Rychmberk patří k místům, kde minulost neleží v dochovaných zdech, ale v terénu. Kdo se naučí číst jeho náznaky, uvidí hradní areál mnohem zřetelněji než při běžné procházce krajinou.
Od Rychmberka k Liberku
Vznik hradu souvisel s kolonizací podhůří Orlických hor. Odborné výklady spojují tuto aktivitu především s rodem pánů z Drnholce. Přízvisko „z Rychmberka“ použil poprvé Vilém roku 1310 a právě on mohl být zakladatelem hradu. Ve stejném roce se poprvé písemně připomíná také obec.
Název Liberk se podle historiků postupně vyvinul ze starších podob Rychmberk, Richberk a Riberk. Hrad tak nebyl jen opevněným bodem v krajině, ale také základem místního správního a hospodářského centra. Ležel nad horním tokem Kněžné a přístup k němu vedl od východu přes podhradní městečko. Z ostatních stran chránily ostroh prudké svahy.
Hrad, který dnes čteme z terénu
Přístupovou šíji zajišťovala soustava tří příkopů a dvou valů. Příkopy měly podle archeologického popisu přibližně deset, šestnáct a jedenáct metrů. Část systému později narušila výstavba sportovního hřiště, základní obraz obrany je však stále patrný.
Nadzemní zděné konstrukce se nedochovaly, a přesnou podobu hradu proto nelze rekonstruovat s jistotou. Odborná studie pracuje s hradním jádrem o rozměrech přibližně 25 × 14 metrů a s předhradím dlouhým asi 80 metrů. Obecní materiály uvádějí větší rozměry, zřejmě proto, že do vymezení zahrnují širší část areálu. Jisté je především to, že Rychmberk využíval úzký ostroh a důmyslně kombinoval přírodní a umělé opevnění.
Podle jednoho z odborných výkladů mohl v jádře stát jediný blok palácové stavby. Pozornost vzbuzuje také možná věžovitá stavba na předhradí. Její podoba i účel zůstávají předmětem interpretace, nikoli bezpečně doloženým faktem. Právě tato nejistota ale návštěvě dodává zvláštní kouzlo: místo nenabízí hotový obraz, nýbrž prostor pro vlastní představivost opřenou o archeologické poznatky.
Tři obléhání a konec hradu
Rychmberk byl nejméně třikrát zatažen do válečných událostí. Roku 1425 jej oblehli a dobyli východočeští husité pod velením Jana Hvězdy z Vícemilic. O rozsahu poškození ani o dalším osudu hradu v této době však nejsou jisté zprávy.
Po smrti Půty III. z Častolovic se hradu zmocnil Jan Kolda mladší ze Žampachu. Proti němu v roce 1441 vytáhlo vojsko vedené Jetřichem z Miletínka. Při obléhání byly podle písemných pramenů nasazeny také tři větší palné zbraně. Kolda si však zřejmě Rychmberk udržel.
Rozhodující střet přišel v dubnu 1457. Po smrti Anny Osvětimské připadlo panství jako odúmrť Jiřímu z Poděbrad, Kolda je ale odmítl vydat. Královské vojsko proto hrad dobylo a připojilo jej k litickému panství. Rychmberk byl patrně následně pobořen. Jako pustý se poprvé výslovně připomíná roku 1495 a záznam tohoto charakteru se objevuje ještě v roce 1552.
Archeologové v okolí nalezli především hroty šípů a střelivo do palných zbraní. Jejich rozmístění pomáhá uvažovat o směrech útoku a o pozicích obránců, jednotlivé nálezy však nelze kvůli omezené přesnosti datování bezpečně přiřadit ke konkrétnímu obléhání. Na jižním svahu byla v roce 2016 objevena také drobná fortifikace o ploše zhruba 15 × 20 metrů. Mohlo jít o předsunutou obranu hradu, ale také o postavení obléhatelů.
Dřevěný kostel v sousedství
Historii místa doplňuje areál kostela sv. Petra a Pavla. Původní kostel a fara pravděpodobně stály v prostoru předhradí a zanikly spolu s hradem. Dnešní kostel vznikl na konci 17. století, obec uvádí léta 1691 až 1692. Dochoval se jako roubená stavba se šindelovým obložením, dřevěnou stupňovitou zvonicí a roubenou farou.
Uvnitř čeká barokní atmosféra, kazetové stropy a dřevěná obrazová i sochařská výzdoba. S Liberkem je spojen také sochař a řezbář Filip Jakub Prokop, narozený zde roku 1740. Pro kostel vytvořil mimo jiné sochy svatého Václava a svatého Jana Nepomuckého.
Tip pro návštěvu
Rychmberk leží přibližně 80 metrů jihozápadně od kostela. Nečekejte klasickou zříceninu s věží a zdmi, ale spíše terénní vycházku po ostrohu, valech a příkopech. Nejlepší je spojit ji s prohlídkou kostela, zvonice a fary; interiér kostela bývá přístupný po předchozí dohodě, aktuální možnosti je vhodné ověřit u obce.
Lokalita je archeologicky cenná. Do terénu proto nepatří kopání, sběr předmětů ani používání detektoru kovů bez příslušného oprávnění. Místní pověst o kostlivci s vlastní hlavou, údajně mrtvém purkrabím, může při procházce dodat atmosféru, zůstává však folklorem, nikoli doloženou událostí.