Na první pohled tu neuvidíte mohutnou věž ani zachované palácové křídlo. Zřícenina hradu Rýzmburk nad levým břehem Úpy připomíná spíš členitý kus krajiny, v němž se mezi stromy a terénními vlnami ukrývají pozůstatky středověkého sídla. Právě v tom spočívá její půvab. Návštěvník tu neprochází hotovou památkou, ale čte příběh hradu z příkopů, valů, fragmentů zdiva a sklepních prostor.
Hrad nad řekou a obchodní cestou
Rýzmburk stojí přibližně půl kilometru západně od Žernova, na okraji opukové plošiny nad údolím Úpy. Poloha nebyla vybrána náhodou. Hrad měl podle turistických materiálů chránit obchodní stezku, která spojovala Čechy se Slezskem a Polskem. V povodí Úpy tak tvořil součást širšího systému hradů, k němuž patřily také Červená Hora a Vízmburk.
Vznik hradu se nejčastěji klade na přelom 13. a 14. století. Národní památkový ústav předpokládá jeho založení už ve druhé polovině 13. století, písemně je Rýzmburk doložen k roku 1319. Hrad měl dvojdílné uspořádání: předhradí a vlastní hradní jádro. Přístupovou stranu chránily dva příkopy s valem, na němž patrně stávala bašta.
Hradní jádro mělo přibližně mandlovitý půdorys. Ze severní až severozápadní strany ho uzavírala obvodová opuková hradba, široká zhruba 2,7 metru. K ní byly připojeny další budovy. Dnes lze v terénu rozeznat především zbytky opevnění, části zdiva, valy, příkopy a zaklenuté suterény. Dochovaly se také pozůstatky patrně novověké obdélné budovy a objektu vestavěného do příkopu, který mohl sloužit jako hospodářské zázemí nebo pivovar.
Od pánů z Dubé ke zkáze za války
V průběhu staletí se v držení Rýzmburku vystřídala řada šlechtických rodů a majitelů. Patřili k nim například páni z Dubé, Jan z Pernštejna, Bernard Žehušický z Nestajova, Bedřich z Kounic, Vilém z Talmberka nebo Smiřičtí. Za Bernarda Žehušického prošel hrad rozsáhlejšími stavebními úpravami, které měl podle dochovaných údajů řídit italský stavitel Caprinal.
Konec hradu přinesla třicetiletá válka. Roku 1634 jej vyplenila císařská vojska a v roce 1641 jeho zkázu dovršili Švédové. Z opuštěného a chátrajícího sídla se později stával zdroj stavebního kamene. Materiál z hradu byl využíván také při stavbě ratibořického zámku. Z někdejšího mocenského centra se tak postupně stala archeologická lokalita, jejíž podoba je dnes více patrná v terénu než na první pohled.
Altán, který proslavila Babička
Jen nedaleko hradních pozůstatků stojí Rýzmburský altán. Vznikl roku 1798 za vévody Petra Kuronského a od hradu je třeba ho odlišovat: jde o samostatnou, mnohem mladší stavbu. Její poloha však využívá stejný vyvýšený prostor a nabízí působivý pohled do Babiččina údolí.
Za dobré viditelnosti odtud lze pozorovat Boušín, Červený Kostelec, Malé Svatoňovice nebo Jestřebí hory. Altán má šindelovou valbovou střechu a tři arkádově otevřené strany. V roce 1912 mu hrozilo zřícení, a proto byla jeho horní zděná část snesena a nahrazena dřevěnou konstrukcí na zpevněné kamenné podezdívce.
Místo má také výraznou literární stopu. Božena Němcová do románu Babička zasadila právě sem setkání babičky a Proškových dětí s paní kněžnou Zaháňskou. Rýzmburk tak spojuje několik vrstev české historie: středověké opevnění, romantickou výletní architekturu i svět známého literárního díla. S lokalitou se pojí také pověst o silném Ctiborovi.
Výlet do krajiny příběhů
K Rýzmburku lze přijít z Babiččina údolí od rozcestí Na Pohodlí po žluté a modré turistické značce. Trasa vede do stoupání, odměnou je však možnost spojit několik zajímavých míst v jediném výletu. Po návštěvě zříceniny a altánu lze pokračovat k ratibořickému zámku, Starému bělidlu, Rudrovu mlýnu nebo Viktorčinu splavu.
Je dobré počítat s tím, že Rýzmburk není kompaktní zříceninou. Některé části mohou být zarostlé a pozůstatky nejsou všude snadno čitelné. Při pohybu v areálu je namístě opatrnost, zejména v blízkosti propadlých či nezajištěných sklepních prostor. Kdo sem přijde s trpělivostí a chutí vnímat krajinu, objeví místo, kde se středověké dějiny přirozeně potkávají s výhledy a literární pamětí Babiččina údolí.