Sedlo se zvedá do výšky 726 metrů a je nejvyšším vrcholem Verneřického středohoří. Jeho silueta však není zajímavá jen nadmořskou výškou. Mohutný trachybazaltový hřeben má příkré svahy, místy úzkou vrcholovou partii a skalní výchozy, které připomínají sopečný původ celé krajiny Českého středohoří.
Jedna z nejzajímavějších cest na vrchol vede z Horního Vysokého, osady administrativně náležející k Levínu. Po napojení na zeleně značenou turistickou trasu začíná výraznější stoupání. Výstup není dlouhý výlet po pohodlné rovině, ale právě jeho proměnlivost dává cestě charakter: lesní úseky střídají kamenitá místa a závěr se přibližuje hřebeni, kde se vyplatí zpomalit.
Hřeben z čedičových sloupů a desek
Vrchol Sedla je pozůstatkem třetihorní vulkanické činnosti. Hornina se při zvětrávání rozpadala do různých tvarů a na svazích zůstaly mrazové sruby, deskovitě i sloupcovitě odlučné skály, kamenná moře a balvanové haldy. Výsledkem je členitý terén, který nepůsobí jako upravená vyhlídka, ale jako přirozená horská krajina v malém.
Zelená značka prochází vrcholovou partií a místy vede po úzkém hřebeni. Kolem stezky se objevují rozmanité skalní útvary a prudké svahy, proto je vhodné věnovat pozornost povrchu zejména za mokra, při sněhu nebo námraze. Sedlo není místem, kde by se vyplatilo spěchat. Nejhezčí dojem vzniká při pomalém přechodu hřebene, kdy se střídají pohledy do krajiny s detaily skal a lesa.
Výhledy na České středohoří i Lužické hory
Odměnou za stoupání jsou výhledová místa v okolí vrcholu. Za dobré viditelnosti lze spatřit další výrazné kužely a hřebeny Českého středohoří, ale také Lužické hory a Ještěd. V širší krajině se mohou objevit například Ralsko, Vlhošť, Bezděz nebo okolí Úštěka s rybníkem Chmelař.
Rozhledy se neotevírají jako z jediné velké vyhlídkové plošiny. Hřeben je spíše sérií míst, kde mezi stromy a skalami zahlédnete různé části krajiny. Právě to činí trasu zajímavou i pro návštěvníky, kteří už znají běžné vyhlídky Českého středohoří. Sedlo nabízí pohled na sopečnou krajinu přímo z jejího kamenitého nitra.
Pralesovitý les a vzácné rostliny
Vrcholová část je chráněna jako národní přírodní rezervace Sedlo o rozloze přibližně 54,3 hektaru. Zároveň jde o evropsky významnou lokalitu. Předmětem ochrany není jen jednotlivý druh nebo skála, ale celý zdejší přírodní celek – listnaté lesy na svazích, sutích a v roklích, skalní stanoviště i navazující živočišná společenstva.
Na svazích rostou buky, javory, duby, lípy a jilmy. Místy mají porosty pralesovitý charakter a spolu s balvany a suťovými poli vytvářejí prostředí, které se výrazně liší od běžného hospodářského lesa. Na skalách a sutích se daří vzácným rostlinám, mezi nimiž vyniká hvězdnice alpská. V České republice je podle ochrany přírody známá pouze ze čtyř lokalit. Setkat se zde lze také s tařicí skalní, kosatcem bezlistým, měsíčnicí vytrvalou, lilií zlatohlavou nebo kyčelnicí devítilistou.
Lesní charakter má také zdejší fauna. V rezervaci žijí či se zde objevují například výr velký, datel černý, krkavec obecný, lejsek černohlavý a kulíšek nejmenší. Z bezobratlých zde byli zaznamenáni mimo jiné batolec červený a bělopásek topolový. Celkem bylo na Sedle zjištěno přes 70 druhů obratlovců.
Jak se na Sedlo vydat
Výstup z Horního Vysokého je vhodný pro ty, kdo hledají cestu s výraznějším převýšením a zajímavým zakončením na hřebeni. Další přístupy vedou z Levína a Horního Týnce po zelené značce, z Liběšic po žluté a z Úštěka po červené trase. Z Úštěka je třeba počítat s náročnějším výstupem a převýšením přibližně 500 metrů.
Sedlo leží v územní souvislosti s Liběšicemi, zatímco nejčastěji zmiňovaný nástup z Horního Vysokého vede přes Levín. Pro plánování výletu je proto praktičtější vyhledat konkrétní výchozí bod než samotný vrchol. V národní přírodní rezervaci je nutné držet se značených cest, nevstupovat do volného terénu a respektovat omezení platná pro zvláště chráněná území. Odměnou je výlet, na němž se v jediném hřebeni potkává geologie, divoký les, vzácná květena i široké výhledy na severočeskou krajinu.