Největší kouzlo Sepekova nespočívá pouze v jeho poutním kostele. Hodnotu má celý areál, který se rozvíjel více než čtyři desetiletí a dodnes působí jako promyšlený barokní celek. Centrální chrám obklopují ambity se čtyřmi kaplemi a branami, v blízkosti stojí historická fara a k areálu vede také starší přístupové schodiště. Právě díky tomuto uspořádání bývá Sepekov přirovnáván ke Svaté Hoře u Příbrami.
Pro návštěvníka je to příjemný tip na výlet zhruba pět kilometrů od Milevska. Na poměrně malém prostoru tu lze sledovat vývoj poutního místa, obdivovat vrcholně barokní architekturu i nahlédnout do příběhu obrazu, k němuž se po staletí obraceli poutníci.
Chrám s oválným půdorysem
Základní kámen nového kostela byl položen roku 1730 z iniciativy strahovského opata Mariana Hermanna. Stavba byla dokončena už roku 1733. Dne 26. září do ní přenesli milostný obraz Panny Marie Sepekovské a následující den byl chrám vysvěcen ke cti Jména Panny Marie.
Architektura kostela patří k výrazným ukázkám baroka v jižních Čechách. Jednolodní interiér má oválnou dispozici, kopuli s lucernou a pravoúhlý presbytář se sakristií. Zvenku se oválný půdorys projevuje jako protáhlý oktogon s konkávně prohnutými boky. Průčelí doplňuje představená věž, v jejíchž výklencích jsou sochy Immaculaty, svatého Jakuba a svatého Vavřince.
V odborných popisech se u stavby objevují vlivy Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Bezpečnější je však mluvit o stopách jeho architektonického řešení než mu kostel přímo připsat.
Obraz, fresky a mariánský příběh
Hlavní oltář ukrývá milostný obraz Panny Marie Sepekovské. Jde o pozdně gotické dílo, jehož přesné datování se v pramenech mírně liší: podle některých údajů pochází ze 70. let 15. století, jiné zdroje je řadí obecně na přelom 15. a 16. století. Panna Maria je na něm zobrazena jako Assumpta, tedy Nanebevzatá. Původně byl obraz součástí gotického křídlového oltáře, dnes je zasazen do barokního oltáře.
Interiér dále zdobí fresky premonstrátského malíře a kanovníka Františka Siarda Noseckého. Vznikly ve 30. letech 18. století a jejich náměty se soustředí na Pannu Marii a ikonografii premonstrátského řádu. Nejde jen o dekorativní výmalbu: fresky pomáhají utvářet duchovní i výtvarný program celého chrámu a patří k jeho nejcennějším částem.
Ambity jako součást poutní zkušenosti
Stavba areálu pokračovala i po vysvěcení kostela. Rezidence, dnes fara, vznikla v letech 1737 až 1738. Ambity se čtyřmi nárožními kaplemi byly dokončovány mezi roky 1760 a 1767 a přístupové schody z návrší do vsi přibyly roku 1773.
Ambity obíhající chrám mají čtyři brány umístěné v osách. V jejich rozích stojí kaple zasvěcené svatému Linhartovi, svatému Augustinovi, svatému Norbertovi a svatému Janu Nepomuckému. Každá je zaklenutá kopulí s lucernou. Při procházce areálem tak návštěvník nevnímá kostel jako osamělou stavbu, ale jako střed kompozice, která byla od počátku určena poutníkům, jejich zastavení i postupnému přibližování k chrámu.
Poutní místo, které žije dodnes
Sepekov se významným poutním místem stal brzy po dokončení kostela. Dobové záznamy uvádějí, že v letech 1733 až 1743 zde zpovědně obsloužili a následně přijali svaté přijímání 105 541 poutníků. Historické prameny hovoří také o vyslyšených prosbách a uzdraveních, které shrnovalo takzvané Zrcadlo mariánské. Údaje o více než padesáti zázracích je třeba chápat jako součást tehdejší náboženské tradice a dobových svědectví, nikoli jako moderně ověřené události.
Poutníci do Sepekova přicházeli také v rámci delších cest na Svatou Horu, do Mariazell nebo do Pasova. Josefinské reformy poutě omezily, tradice však v místě nezanikla. Výrazně se připomněla například při oslavách dvoustého výročí vysvěcení kostela v roce 1933, kdy podle dobových údajů dorazilo přibližně 60 000 lidí.
Mariánské poutě se konají i dnes, obvykle na začátku září. Pro rok 2026 jsou naplánovány na víkendy 5. až 6. září a 12. až 13. září. Vedle bohoslužeb, růžence a možnosti svátosti smíření k nim patří také světský doprovod v podobě trhů, kolotočů a pouťové zábavy.
Kostel lze navštívit při komentované prohlídce pořádané Klášterem Milevsko. Ta trvá přibližně půl hodiny a mimo hlavní sezonu je nutné se předem domluvit; aktuální režim je vhodné ověřit u farnosti nebo městyse. Přístup není bezbariérový. Pokud přijedete v době bohoslužby či pouti, je třeba počítat s tím, že přednost má liturgický program.