Na první pohled může kostel Nejsvětější Trojice v Sezemicích působit jako barokní chrám. Jeho nejstarší části však sahají hluboko do středověku. V západní části lodi se dochovalo raně gotické cihelné zdivo, které patří k nejzajímavějším stavebním detailům celé památky. Právě zde lze nejlépe sledovat takzvanou sezemickou vazbu, charakteristický způsob kladení cihel.
Tato vazba spočívá ve střídání dvou podélně uložených cihel a jedné cihly položené napříč. Jednotlivé řady jsou navíc vzájemně posunuté o čtvrt cihly. Datování nejstaršího zdiva není ve všech podkladech stejné: obecně se řadí do 13. století, konkrétněji je západní část lodi někdy kladena přibližně do let 1270 až 1280.
Kostel jako pozůstatek cisterciáckého kláštera
Sezemický chrám nebyl od počátku jen běžným farním kostelem. Souvisel s ženským cisterciáckým klášterem Panny Marie, který v Sezemicích vznikl přibližně v polovině 13. století. Přesný rok založení ani jméno zakladatele se nedochovaly s jistotou. Klášter měl v době svého rozkvětu vlastní hospodářské zázemí, k němuž patřil mlýn, rybí sádky a také vinice.
Husitské války znamenaly pro klášter zásadní zlom. V roce 1421 byl areál zničen a z jeho staveb se dochovalo jen málo. Kostel však přežil a v dalších staletích se postupně proměňoval. Dnes je farním kostelem a představuje nejvýraznější připomínku někdejšího klášterního areálu. Přesné rozmístění všech jeho původních částí přitom není spolehlivě určeno. Vyprávění o podzemní chodbě vedoucí z kláštera k vinici patří spíše do oblasti místního podání než doložených dějin.
Dvě gotické kaple a erbovní svorníky
K jednolodnímu kostelu, jehož loď měří více než 26 metrů, přiléhá trojboce zakončený presbytář a dvojice gotických kaplí. Jižní kaple svatého Antonína vznikla přibližně v polovině 14. století. Původně mohla být zasvěcena Panně Marii. Severní kaple svaté Anny byla vybudována zřejmě v letech 1380 až 1390.
U severní kaple se objevuje také možnost spojení s parléřovskou hutí Václava IV. Nejde však o jistě prokázané autorství. V obou kaplích se zachovaly erbovní svorníky, které připomínají vazby na šlechtické rody spojované s Dobruškou, Opočnem a Kostomlaty. Erby jsou cenným svědectvím dobových kontaktů, samy o sobě ale nedokazují, kdo přesně klášter založil nebo kdo jednotlivé části financoval.
Barokní proměna a fresky Josefa Kramolína
Po staletích středověkého vývoje získal kostel výrazně barokní podobu. K přestavbě došlo podle místních podkladů po roce 1726, obecně se proto hovoří o úpravách v 18. století. Z této etapy pochází hlavní oltář s bohatou sochařskou výzdobou i severní a jižní boční oltář, jejichž vznik se klade přibližně do poloviny 18. století.
Nejvýraznějším prvkem interiéru jsou nástropní fresky Josefa Kramolína z roku 1784. Barokní malby pokrývají loď i presbytář a vytvářejí působivý kontrast k přísnějšímu gotickému zdivu a kaplím. Právě spojení různých stavebních období dává kostelu jeho osobitý charakter: při jedné návštěvě lze sledovat středověkou konstrukci, pozdně gotické detaily i velkorysou barokní výzdobu.
Dřevěná zvonice se zvonem z roku 1553
Ke kostelu patří také mohutná osmiboká dřevěná zvonice s cibulovou střechou. Dosahuje přibližně patnácti metrů a v jejím prostoru visí čtyři zvony. Nejstarší z nich pochází z roku 1553 a nese mimo jiné vyobrazení sezemického městského znaku.
Přesné stáří zvonice není jisté. Podle některých výkladů mohla vzniknout už v první polovině 16. století, jiné připouštějí její mladší původ ve 20. letech 18. století. Ať už se přikloníme ke kterékoli možnosti, zvonice zůstává mimořádně cennou součástí areálu.
Návštěvu kostela je vhodné spojit právě s prohlídkou zvonice a dalších historických míst v centru Sezemic. Kostel je farním objektem, proto se konkrétní možnost vstupu mimo bohoslužby může měnit. Aktuální režim je dobré předem ověřit u Římskokatolické farnosti Sezemice nebo u města. V sousedství stojí také historická fara, uváděná jako budova čp. 1.