Řeka Šlapanka jihovýchodně od Havlíčkova Brodu neteče krajinou v dokonale rovném korytě. U místní části Herlify si zachovává meandry, tůně, mrtvá ramena a mokřadní zákoutí, která jsou dnes v intenzivně využívané krajině stále vzácnější. Právě tento zachovalý úsek nivy chrání přírodní památka Šlapanka.
Chráněné území má rozlohu přibližně 3,08 hektaru a leží v nadmořské výšce zhruba 416 až 424 metrů. Nejde o rozlehlou rezervaci s výraznými turistickými atrakcemi. Její kouzlo je spíše v detailech: v klidně tekoucí vodě, podmáčených loukách, starých ramenech řeky a porostech, které poskytují útočiště mnoha druhům rostlin i živočichů.
Meandry, mokřady a stopy starého hospodaření
Nejcennější část lokality tvoří mozaika lužního lesa, nivních a mokřadních luk a přirozeně působícího vodního toku. V lesních porostech převládá olše lepkavá a vrby, v keřovém patře se objevuje střemcha obecná. Vlhké prostředí přitom není jen pozůstatkem divoké přírody. V nivě jsou dodnes patrné také odvodňovací příkopy a kanály, které připomínají někdejší snahu člověka zamokřenou půdu hospodářsky využít.
Dnes je zajímavý právě kontrast mezi starými zásahy a přírodními procesy, které si v území znovu hledají své místo. Řeka si zachovává členité koryto, při vyšších stavech vody se uplatňují tůně a mrtvá ramena a mokřadní louky zůstávají důležitým prostorem pro rostliny i drobné živočichy. Taková pestrost je pro nivní krajinu zásadní: každý její prvek nabízí jiné podmínky pro život.
Rostliny, které potřebují vlhkou krajinu
Na mokřadních loukách a v olšinách lze najít druhy vázané na trvale vlhké nebo podmáčené prostředí. K významným rostlinám lokality patří například ďáblík bahenní, bazanovec kytkokvětý, ptačinec bahenní, rozpuk jízlivý, bledule jarní a ostřice banátská.
Jejich přítomnost ukazuje, že se zde zachovaly podmínky, které z mnoha běžně obhospodařovaných míst postupně mizí. Na jaře může pozornost přitáhnout bledule, jindy je zajímavější samotná struktura mokřadu – střídání otevřených luk, křovin, olšin a vodních ploch. Konkrétní druhy však není možné při běžné návštěvě zaručit; záleží na roční době, počasí i na tom, jak nenápadně se člověk krajinou pohybuje.
Útočiště pro vydru i ledňáčka
Členitá řeka s dostatkem úkrytů a klidnějších míst prospívá také živočichům. Mezi významné obyvatele širšího území patří vydra říční, která zde má podle krajských podkladů jednu z významných lokalit trvalého výskytu na Vysočině. V okolí vody se mohou objevit také ledňáček říční, skorec vodní nebo konipas horský.
Šlapanka je zároveň součástí evropsky významné lokality Šlapanka a Zlatý potok. Ta je výrazně rozsáhlejší než samotná přírodní památka a zaujímá přibližně 245,4 hektaru. Sleduje tok Šlapanky od oblasti Polné až k Havlíčkovu Brodu a také Zlatý potok od Stříteže k jeho soutoku se Šlapankou. Předmětem ochrany je zde právě vydra říční. Pro návštěvníka to znamená, že se pohybuje v širší síti cenných vodních a nivních biotopů, nikoli pouze u malého chráněného úseku.
Tip na klidnou vycházku u Havlíčkova Brodu
Přírodní památka byla vyhlášena v roce 1998. Dnes může být zajímavým cílem pro každého, kdo chce poznat přírodu v bezprostředním okolí města, bez potřeby plánovat celodenní výpravu. Lokalita je vhodná především ke klidnému pozorování vodního toku, mokřadů a ptáků. Největší smysl má pomalá vycházka s respektem k prostředí, nikoli snaha dostat se za každou cenu co nejblíže k živočichům.
Přesné hranice památky i stav přístupových cest je vhodné před cestou ověřit v aktuálních mapových podkladech. Při návštěvě je důležité držet se existujících cest, nevstupovat do mokřadních částí a nerušit porosty. V lesní stráni pod Herlify se podle místních turistických podkladů nachází také studánka s pramenitou vodou. Bez aktuálního rozboru ji však nelze považovat za ověřený zdroj pitné vody.
Šlapanka tak nabízí nenápadný, ale cenný obraz říční krajiny Vysočiny. Stačí si všímat míst, kde se voda může volně rozlévat, kde zůstávají stará ramena a kde mokrá louka není překážkou, ale důležitou součástí přírody.