Na první pohled připomíná Skalní hrad Sloup v Čechách pevnost vystavěnou přímo z pískovce. Jeho dnešní podoba však vypráví mnohem složitější příběh. Středověké sídlo se po válečném zničení proměnilo v barokní poustevnu s kostelem, ambitem, celami a terasami. Návštěva tak není jen výstupem na vyhlídku, ale průchodem několika různými epochami, které se vtiskly do jediné skály.
Památka leží v obci Sloup v Čechách v okrese Česká Lípa, tedy v Libereckém kraji, nikoli na jižní Moravě. Osamělý pískovcový suk vystupuje více než třicet metrů nad okolní terén a jeho přirozené stěny odedávna vybízely k osídlení i obraně.
Od pravěkého úkrytu ke středověkému hradu
Archeologické nálezy dokládají, že lidé skalní blok využívali už v pravěku, patrně na konci 3. tisíciletí před naším letopočtem. První písemná zmínka o hradu pochází z 29. září 1324, kdy se v listině objevuje Čeněk z Berkensteinu. Samotný hrad ale nevznikl jediným stavebním rozhodnutím. Spíše postupně přibývaly obytné, skladovací a obranné prostory.
Ve 14. století měl Sloup význam nejen jako panské sídlo, ale také jako místo, kde se vybíralo clo na staré cestě mezi Českou Lípou a Žitavou. S hradem je spojován také Mikeš Pancíř ze Smojna, který podnikal loupeživé výpravy do okolí i do Horní Lužice. Při trestných výpravách v letech 1444 a 1445 bylo opevnění poškozeno.
Mezi pozoruhodné pozůstatky staršího využití patří hluboká džbánovitá zásobnice na obilí. Její původní otvor je patrný na povrchu skály, do prostoru se dnes vstupuje z boku. Pod hradem se navíc nacházelo renesanční panské sídlo, z něhož se dochovaly základové a sklepní partie i archeologické doklady.
Hrad, který dostal druhý život
Rozhodující proměnu přinesl rok 1639, kdy hrad vypálila švédská vojska. Zpustlé místo pak v 17. a 18. století získalo zcela novou funkci. Ferdinand Hroznata Kokořovec z Kokořova podnítil kolem roku 1690 vznik poustevnického sídla a prvním trvale usazeným poustevníkem se stal stavitel Konstantin.
Do pískovce byly vytesány prostory, které dnes tvoří hlavní návštěvnický okruh. Patří mezi ně skalní kostel, ambit, poustevnické cely, refektář, kuchyně i takzvané kukátkové divadlo. Jižní terasy doplnily niky pro křížovou cestu, libosad, vinice, gloriet a lucerna. Kostel tak není pozůstatkem středověké hradní kaple, ale součástí barokní přestavby.
Život v poustevně přitom nebyl omezen jen na modlitbu. Pobývali zde například vysloužilý voják, truhlář, zahradník, optik i tkadlec. Zvlášť zajímavý byl Samuel Görner, který působil jako zahradník a optik. Poustevna zanikla roku 1782 v souvislosti s reformami císaře Josefa II., její prostory však zůstaly působivým dokladem barokní práce se skálou.
Po stopách čertů
Sloup znají také filmoví fanoušci. V roce 1984 zde Hynek Bočan natáčel pohádku S čerty nejsou žerty. S filmem se spojují především schodiště a skalní prostory, které návštěvníkům mohou připomenout cestu do pekelného světa. Některá konkrétní místa, například schody vedoucí do filmového pekla, bývají takto identifikována filmovými příznivci a správou hradu.
Je však dobré rozlišovat jednotlivé lokace. Na Sloupu se skutečně natáčelo, ale další pekelné scény vznikaly také v pískovcových jeskyních poblíž České Lípy a film využil rovněž hrad Kost. Sloup tedy není jediným místem filmového podsvětí, přesto jeho labyrint schodů a chodeb dodává pohádkovým asociacím velmi konkrétní kulisu.
Výlet, který prověří nohy
Prohlídka vede po strmých schodech vytesaných ve skále a vyžaduje dobrou fyzickou kondici. Odměnou jsou výhledy, neobvyklé průhledy i možnost sledovat, jak se přírodní útvar proměnil v obytný, duchovní a reprezentativní areál. Takzvané rytířské schody sice dostaly romantické jméno až později, vedou však v prostoru původního středověkého přístupu.
Skalní kostel dnes stále slouží kulturním akcím, koncertům a svatebním obřadům. Uvnitř bývá chladno a návštěvníci by měli počítat s tím, že program v kostele nemusí automaticky znamenat běžnou prohlídku celého hradu. Na místě není toaleta, parkoviště u areálu je placené a pes může dovnitř na vodítku.
Obnova památky pokračuje mimo jiné na severním vstupu, v prostoru původního středověkého přístupu. Správa od roku 1998 financuje provoz a údržbu především z vlastních příjmů. Sloup tak není zakonzervovanou kulisou, ale živou památkou, která dál slouží návštěvníkům, svatebčanům i filmovým fanouškům. Výlet lze spojit s procházkou obcí, vesnickou památkovou zónou nebo návštěvou rekreačního areálu u Radvaneckého rybníka.