Na Slunečné stráni se v roce 2025 objevilo přibližně 4 000 kvetoucích hořečků ladních pobaltských. Pro kriticky ohrožený druh jde o mimořádně dobrý výsledek a zároveň o nejvyšší počet zaznamenaný od začátku systematického monitoringu v roce 1991. Tato louka nad Svobodou nad Úpou tak není jen příjemným místem s panoramatem Krkonoš, ale také jednou z důležitých lokalit ochrany zdejší přírody.
Mozaika luk pod Kravím vrchem
Přírodní památka leží přibližně 1,5 kilometru od Svobody nad Úpou, pod Kravím vrchem ve východních Krkonoších. Na ploše zhruba 15 hektarů se střídají slatinné a rašelinné louky, mokřadní stanoviště, mezofilní louky i sušší smilkové trávníky. Právě tato pestrost je důvodem, proč se zde daří tolika různým rostlinám.
Slunečná stráň proto nepůsobí jako jednotná louka, která by se v každém místě opakovala. Vlhčí části hostí jiné druhy než místa s propustnější půdou a odlišnými podmínkami. Na jaře a začátkem léta se zde mohou objevit prstnatec májový, pětiprstka žežulník, vemeník dvoulistý, všivec lesní, prha arnika nebo suchopýr úzkolistý. Starší turistické materiály zmiňují také bledule jarní a upolín nejvyšší.
Hořeček potřebuje pomoc člověka
Výjimečnost Slunečné stráně nespočívá jen v tom, co zde roste, ale také v tom, jak se o lokalitu pečuje. Hořečku ladnímu pobaltskému vyhovují otevřené a nezarůstající louky. Bez pravidelného zásahu by je postupně překryla vysoká tráva, náletové dřeviny nebo vrstva stařiny a mechu.
Správa KRNAP proto využívá kombinaci pastvy a seče. V červnu může louku spásat skot nebo se zde provádí seč, na podzim následuje další posečení po vysemenění rostlin. Podle potřeby se odstraňuje stařina a mech a místy se narušuje drn. Vznikají tak drobná volná místa, kde mohou semena hořečku vyklíčit. Úspěch z roku 2025 ukazuje, že promyšlená péče může mít pro vzácný druh skutečný význam, zároveň však nejde o počet, který by byl zaručený v každé sezóně.
Genofondová plocha s výhledem na hory
Slunečná stráň slouží také jako terénní genofondová plocha a genetická banka. Rostliny zde pomáhají uchovávat genetický materiál pro záchranné transfery druhů z lokalit, které zanikají nebo jsou ohrožené. Louka tak má význam nejen sama o sobě, ale i pro ochranu rostlin v širším okolí.
Odměnou návštěvníkům je otevřený pohled na krkonošské hřebeny. Z vyhlídky bez rozhledny se ukazují Černá hora, Modré kameny, Sněžka, Studniční hora a Růžová hora. Panorama zde funguje právě díky okolním loukám: člověk nestoupá k vyhlídkové stavbě, ale přichází na přírodní místo, kde se výhled spojuje s kvetoucí krajinou.
Krátká procházka ze Svobody nad Úpou
Nejjednodušší přístup vede ze Svobody nad Úpou po žluté a zelené turistické trase. Cesta k vyhlídce měří přibližně 1,5 kilometru. Lokalitou prochází také zeleně značená Růženina cesta, která pokračuje směrem na Rýchory. Slunečná stráň lze proto zařadit i do delšího výletu přes Rýchory, Sklenářovické údolí nebo směrem k Mladým Bukům. Z Mladých Buků je možné vyrazit po Zlaté cestě; trasa odtud měří přibližně 4,5 kilometru a částečně vede po nezpevněném povrchu.
Výlet lze spojit s naučnou stezkou Svobodský kras a návštěvou Medvědí jeskyně, která se podle materiálů KRNAP nachází necelých deset minut chůze od vyhlídky směrem ke Svobodě nad Úpou. Nejzajímavější bývá Slunečná stráň na přelomu května a června, kdy louky zdobí zejména prstnatce a chomáčky suchopýru. Termín kvetení se však může podle počasí rok od roku měnit.
Slunečná stráň je přístupná volně po celý rok a bez vstupného. Protože jde o chráněné území s citlivými rostlinnými společenstvy, je důležité zůstat na cestách, květiny netrhat a řídit se aktuálními pokyny Správy KRNAP. Přírodní cesta může být po dešti podmáčená, a pohodlná obuv se proto hodí v každém ročním období.