Čtyři vodní kola se ve Slupi nedochovala jen jako němé exponáty. Při prohlídce se mohou dát do pohybu a návštěvník tak vidí, jak voda z náhonu poháněla složitý systém převodů, hřídelí a mlecích zařízení. Právě živý provoz odlišuje slupský mlýn od mnoha běžných technických muzeí.
Velkomlýn s renesanční podobou
Vodní mlýn stojí v obci Slup nedaleko Znojma, jen kousek od česko-rakouské hranice. Jeho dnešní podoba vychází z rozsáhlé přestavby původní, pravděpodobně gotické stavby. Ta se uskutečnila v první čtvrtině 17. století v pozdně renesančním stylu. Pozdější stavební úpravy základní charakter objektu nezměnily, a návštěvník tak dodnes vnímá mimořádně zachovalou podobu velkého užitkového stavení.
První písemná zmínka o mlynáři ve Slupi pochází z roku 1512. V 16. až 18. století patřil zdejší mlýn k největším na Moravě. Od roku 1810 byl svobodným statkem v držení mlynářských rodů. Po druhé světové válce přešel jako konfiskovaný majetek do poválečné správy a v roce 1970 byl darován československému státu.
O záchranu památky se následně postaralo Technické muzeum v Brně, které dnes mlýn spravuje. Obnova vyvrcholila v 70. letech 20. století a zahrnovala opravy stavby, rekonstrukci interiérů i vytvoření stálé expozice. Za národní kulturní památku byl mlýn prohlášen v roce 1995.
Od žernovu k válcové stolici
Expozice názorně ukazuje, jak se v průběhu staletí měnil způsob zpracování obilí. Ve mlýně jsou čtyři technologické celky a čtyři funkční vodní kola. Představují české neboli staročeské složení, kašník, amerikánské či umělecké složení a také válcové mlýnské složení.
Nejde přitom jen o názvy historických zařízení. Jednotlivé části ukazují cestu od jednoduššího mletí pomocí mlýnských kamenů až k modernějším válcovým stolicím, které souvisejí s průmyslovým rozvojem mlynářství na přelomu 19. a 20. století. Při ukázkovém provozu lze sledovat chod mechanismů i samotný proces mletí obilí. Technika zde proto nepůsobí jako vzdálená minulost, ale jako skutečný pracovní systém.
Voda, která spojovala krajinu
Výkon mlýna po staletí závisel na krhovicko-jaroslavickém náhonu. Ten přivádí vodu z povodí Dyje, sloužil jako zdroj pohonné síly pro více mlýnů a pomáhal také napájet rybníky. Jeho současná délka činí zhruba 30 kilometrů. Ve Slupi voda pohání čtyři mlýnská kola umístěná za sebou.
Náhon je sám o sobě technickou a kulturní památkou. Při návštěvě mlýna tak lze lépe pochopit, že vodní mlynářství nebylo izolovaným provozem jediné budovy. Vyžadovalo promyšlenou síť vodních děl, rybníků a kanálů, které po dlouhá staletí ovlivňovaly podobu krajiny kolem Dyje.
Expozice v obytných prostorách
V obytné části mlýna se nachází expozice vývoje mlynářství od pravěku do 20. století. Originální předměty doplňují obrazové a textové materiály, takže prohlídka nesleduje pouze technickou stránku provozu, ale také život lidí, kteří v mlýně pracovali a bydleli.
Dochovalo se například provozní zázemí spojené s každodenním chodem mlýna, včetně kanceláře „pana otce“ a prostor, kde pobývali mlynářští pomocníci. Nová podoba expozice byla otevřena v roce 2009 a získala první místo v národní soutěži Gloria Musaealis. Díky názornému výkladu je mlýn vhodný také pro rodinný nebo školní výlet.
Prakticky před návštěvou
Vodní mlýn najdete na adrese Slup 31. Přijet lze autem přes Jaroslavice, parkování bývá možné před objektem nebo v obci. Veřejnou dopravou se do Slupi dostanete autobusem ze Znojma směrem na Jaroslavice a Hevlín. U mlýna bývá k dispozici také stánek s občerstvením.
Provoz je zpravidla sezonní, od jara do podzimu, a návštěvní režim se může měnit. Aktuální otevírací dobu, vstupné a možnosti prohlídek je proto dobré před cestou ověřit u Technického muzea v Brně. Do objektu není povolen vstup se psy s výjimkou vodicích a asistenčních psů.
Výlet lze spojit s návštěvou Dyje, Jaroslavických rybníků, Znojma nebo areálu československého opevnění v Šatově. Každoročně se u mlýna konají také Slavnosti chleba, které památku doplňují o řemeslný jarmark, folklorní program, pečení chleba a jízdy historických autobusů.