Jen málokteré české město nabízí na krátké procházce tak výrazný architektonický kontrast jako Smiřice. V zámeckém areálu stojí monumentální barokní kaple Zjevení Páně, zatímco nedaleko železniční stanice čeká stavba, která se vymyká obvyklé představě nádraží. Výpravní budova připomíná lovecký zámeček a vznikla z podnětu průmyslníka Johanna Liebiega.
Barokní kaple s obrazem Petra Brandla
Základní kámen kaple byl položen roku 1699 Janem Josefem hrabětem ze Šternberka a jeho manželkou Marií Violantou z Preüssingu. Stavbu však brzy přerušila tragická smrt obou manželů v červnu následujícího roku. Práce pokračovaly až od roku 1705 za Václava Vojtěcha ze Šternberka a dokončeny byly v rozmezí let 1699 až 1711. K vysvěcení došlo 2. října 1713.
Stavba zaujme už svými proporcemi. Její věž dosahuje přibližně 49 metrů a kaple patří k výrazným dominantám Smiřic. Autorství ovšem není zcela jisté. Tradičně bývá připisována Kryštofu Dientzenhoferovi, některé prameny zmiňují také Jana Blažeje Santiniho. Dostupné podklady však nedovolují tuto otázku uzavřít jako jednoznačně vyřešenou.
Nejvzácnějším prvkem interiéru je obraz Klanění tří králů od Petra Brandla. Na hlavním oltáři se nachází od roku 1727 a dnes patří k nejvýznamnějším uměleckým dílům, která lze ve Smiřicích spatřit. Samotná kaple byla prohlášena národní kulturní památkou v roce 1996, oltářní obraz získal stejnou ochranu o deset let později.
Místo pro hudbu i tiché zastavení
Kaple v minulosti prošla rozsáhlou obnovou, která trvala téměř třicet let. Slavnostně se znovu otevřela v květnu 2002 a později se stala také dějištěm koncertů a hudebního festivalu Smiřické svátky hudby. Kulturní program tak může být jednou z příležitostí, kdy se návštěvník dostane i do interiéru. Přístupnost kaple se může měnit, proto je vhodné aktuální možnosti ověřit předem.
Za pozornost stojí také její hudební vybavení. Původní varhany postavil roku 1763 králický varhanář Kašpar Welzel, v roce 1907 nástroj přestavěl Josef Vanický z Třebechovic. V různých materiálech se vedle názvu Kaple Zjevení Páně objevuje také označení kostel Zjevení Páně nebo kostel Klanění svatých Tří králů. Jde o různé podoby názvosloví vztahující se k téže smiřické památce.
Nádraží, které vypadá jako zámeček
Smiřická železniční stanice vznikla v době rozvoje Pardubicko-liberecké dráhy a místního průmyslu. Původní zastávku se strážním domkem z roku 1857 však brzy nahradila mnohem osobitější výpravní budova. Roku 1864 ji nechal Johann Liebieg postavit podle vlastních představ a na vlastní náklady.
Výsledkem je romantická stavba s nesymetrickým půdorysem, věžovitým nárožním traktem a výrazným schodišťovým křídlem. Neobvyklým prvkem je takzvaný zvířecí příkop, přes který vede schodiště s klenbou označovanou jako kobylí hlava. Celkový dojem je natolik neobvyklý, že budova působí spíše jako menší lovecké sídlo než jako železniční zázemí.
Za pravděpodobného autora projektu bývá uváděn liberecký stavitel a architekt Gustav Sachers. Do Smiřic byl v roce 1864 povolán také kvůli úpravám zámku, jeho autorství nádražní budovy však není definitivně doloženo. Podle dostupných podkladů je dnešní objekt pouze jižním křídlem původně zamýšleného rozsáhlejšího projektu. Plánované honosnější severní křídlo nakonec nevzniklo.
Dvě památky v jedné procházce
Nádražní budova není podle dostupných turistických podkladů kulturní památkou, její hodnota však spočívá v mimořádně osobitém architektonickém řešení. V roce 2007 získala zvláštní ocenění v anketě Nejkrásnější nádraží České republiky. Z veřejně přístupného prostoru stanice si ji lze prohlédnout zvenčí; při fotografování je samozřejmě nutné respektovat bezpečnostní pravidla železnice.
Kaple i nádraží leží přímo ve Smiřicích a dají se spojit do krátké městské procházky. Trasa může pokračovat zámeckým areálem, parkem, přes Tyršův most nebo k dalším zastavením místní naučné stezky. Smiřice tak nabízejí zajímavý pohled na proměnu města: od šlechtického sídla a barokní zbožnosti až po železnici a průmyslový rozvoj 19. století.