Nejzajímavější na Staré prelatuře v Želivě není pouze její historická fasáda, ale především možnost nahlédnout do prostor, kde se po staletí spojoval duchovní život, správa kláštera a běžné každodenní fungování jeho představitelů. Po citlivé rekonstrukci se objekt stal samostatným prohlídkovým okruhem s expozicí, která návštěvníky vede devíti místnostmi.
Devět místností s atmosférou opatského bydlení
Patro Staré prelatury přibližuje podobu bytu želivského opata na začátku 20. století. Nejde přitom o prázdné, obecně působící sály. Interiéry doplňuje nábytek, knihy, obrazy a grafiky i běžné vybavení, které pomáhá představit si, jak mohl vypadat každodenní život v klášterním prostředí.
Součástí instalace jsou také liturgické oděvy a šperky spojené s někdejšími představiteli kláštera. Právě osobní a praktické předměty dávají prohlídce měřítko: dějiny se tu neukazují jen prostřednictvím letopočtů a stavebních plánů, ale také skrze věci, které lidé používali, opatrovali a předávali dál.
Stará prelatura tak nabízí jiný pohled na želivský klášter než hlavní sakrální prostory. Zatímco kostel a další části areálu připomínají význam zdejší kanonie v širších duchovních a architektonických souvislostech, prelatura se soustředí na bydlení, správu a praktickou stránku života komunity.
Archeologické nálezy v přízemí
V přízemí se nachází expozice archeologických objevů z klášterního areálu a jeho nejbližšího okolí. Nálezy doplňují příběh stavby o vrstvy, které nejsou na první pohled patrné. Pomáhají sledovat vývoj místa a připomínají, že dnešní podoba Želiva vznikala postupně, během mnoha staletí proměn, přestaveb a změn využití jednotlivých budov.
Pro návštěvníka je cenné právě spojení obou částí okruhu. V jedné budově se setkává archeologie s rekonstruovaným interiérem a vzdálená minulost s konkrétní podobou života na počátku 20. století. Prohlídka díky tomu nepůsobí jako izolovaná výstava, ale jako průřez historií jednoho významného klášterního místa.
Želivský klášter od benediktinů k premonstrátům
Historie želivské kanonie sahá do roku 1139, kdy byl klášter založen u soutoku Želivky a Trnavy. Nejprve zde působili benediktini, později byli do Želiva povoláni premonstráti ze Steinfeldu. Jejich působení vtisklo místu charakter, který je patrný dodnes.
Želivský areál je známý také výraznou barokní přestavbou, na níž se podílel architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Stará prelatura ovšem návštěvníka vede především k méně okázalé, ale neméně důležité stránce dějin: k tomu, jak se v klášteře bydlelo, pracovalo a jak jeho představitelé spravovali každodenní chod komunity.
Podle tradovaného výkladu navíc objekt nemusel být přímo sídlem preláta, přesto se s jeho funkcí a klášterním provozem úzce pojí. Právě proměny účelu historických budov jsou jedním z témat, která lze při návštěvě sledovat.
Obnova, která vrátila budově veřejný život
Projekt Galerie Stará prelatura se zaměřil na obnovu vybraných částí národní kulturní památky, zpřístupnění dříve nepřístupných prostor a vytvoření nových expozic i návštěvnického zázemí. Výsledkem není pouze opravený objekt, ale místo, které znovu slouží veřejnosti a pomáhá číst historii kláštera v širších souvislostech.
Za kvalitní řemeslné zpracování a citlivý přístup získala obnova v roce 2025 ocenění Stavba Vysočiny. Prohlídkový okruh trvá přibližně 55 minut a je určen menším skupinám, obvykle od pěti do dvanácti osob. V hlavní návštěvní sezoně se pravidelné prohlídky konají podle aktuálního programu, mimo sezonu bývá nutná předchozí objednávka. Podmínky, ceny i časy je proto vhodné ověřit před cestou u návštěvnického centra Kláštera Želiv.
Stará prelatura se nachází v areálu na adrese Želiv 122. Návštěvu lze spojit s dalšími okruhy, například s prohlídkou kláštera a kostela Narození Panny Marie, venkovní trasou nebo expozicí věnovanou psychiatrii. Právě toto propojení dělá ze Želiva místo, kde se dá během jediné návštěvy sledovat architektura, duchovní historie, archeologie i proměny každodenního života.