Barokní kostel sv. Jakuba Většího a sv. Anny ve Staré Vodě stojí v místě obce, která po vzniku vojenského újezdu Libavá zanikla. Jeho příběh se proto neodehrává jen v interiéru: patří k poutnímu areálu, jenž býval důležitým cílem věřících, později zůstal dlouho uzavřený a dnes se znovu dostává do povědomí návštěvníků.
Poutní místo na Libavsku
O kapli či kostelíku svaté Anny ve Staré Vodě se píše už v listině z roku 1529. Z poutního místa se však stal významný celek až v době baroka. Stavbu nového chrámu podnítil olomoucký kníže-biskup Karel II. z Liechtensteinu-Castelcorna, který se podílel na financování a ovlivňoval také výběr umělců.
Projekt připravil císařský architekt a inženýr Giovanni Pietro Tencalla. Kostel vznikal v 80. letech 17. století; jednotlivé zdroje uvádějí mírně odlišné časové rozpětí, což může souviset s různými fázemi stavby a vybavování. Od roku 1690 poutní místo spravovali piaristé a v sousedství chrámu stála jejich kolej. Kostel tak nebyl osamocenou památkou, ale součástí živého náboženského zázemí.
Výzdoba, která se proměňovala
Jedním z důvodů, proč se do Staré Vody vypravit, je umělecká výzdoba jako časová mozaika. Na podobě interiéru se podíleli umělci z různých míst i zemí a jednotlivé vrstvy vznikaly s odstupem několika desetiletí. Štukatér Antonio Ricci je spojován s prací z roku 1709. Později se na výzdobě podíleli Jan Klein v presbytáři a malíř Carl Passan, který pracoval na klenbě lodi v letech 1765–1767. Jiří Frömel z Fulneku pak roku 1797 maloval v bočních kaplích.
Publikace věnovaná poutnímu místu připisuje Giovannimu Carloneovi fresky představující čtyři světadíly a uvádí, že za dokončenou práci dostal zaplaceno v srpnu 1688. Výzdoba chrámu se ale netvořila najednou, a proto ji nelze jednoduše připsat jedinému autorovi ani jedinému období. Právě střídání rukopisů a etap dává interiéru zvláštní historickou hloubku.
Proměnlivý osud má i hlavní oltář. Původně jej zdobil obraz Madony s dítětem od římského malíře Luigiho Garziho, objednaný biskupem Karlem II. V polovině 19. století ho nahradila kopie od Josefa Kriestena. Ta dnes není ve Staré Vodě, od roku 1964 se nachází v kostele Panny Marie v Kroměříži.
Chrám po zániku obce
Druhá světová válka přinesla poškození a požár kláštera. Po vzniku vojenského újezdu Libavá v roce 1950 zůstalo poutní místo uzavřené. Klášter byl roku 1966 odstřelen a samotný kostel dlouho chátral. Nezvěstná je také původní milostná soška svaté Matky Anny. Z někdejšího rozsáhlého areálu tak zůstává především chrám, který připomíná, jak dramaticky se může proměnit krajina i její duchovní centrum.
Kostel je kulturní památkou a jeho stav i výzdoba si vyžadují pozornost. Národní památkový ústav v roce 2017 popsal průzkum interiéru pomocí dronů, jenž pomohl zdokumentovat malby a štukovou výzdobu a připravit podklady pro záchranné práce. Nejde však o aktuální zprávu o stavu obnovy. O kostel a jeho okolí dnes pečuje spolek Poutní místo Stará Voda u Libavé, založený v roce 2024.
Návštěva s respektem k místu
Stará Voda je zajímavá pro každého, kdo chce poznávat památky mimo obvyklé turistické trasy: kromě barokního umění nabízí i silný příběh zaniklé obce. Režim zpřístupnění se může měnit, proto je před cestou vhodné ověřit aktuální informace u správce. Návštěva tak může být nejen setkáním s architekturou a malířstvím, ale také chvílí nad krajinou, jejíž původní podobu už připomíná jen několik stop.