Jen málokterá stavba ve Strmilově vypráví o proměnách města tak souvisle jako kostel svatého Jiljí. Na místě dnešní empírové budovy stál chrám doložený už roku 1376. Starší kostel však těžce zasáhly velké požáry v letech 1824 a 1835, a Strmilov tak ve 40. letech 19. století získal novou sakrální dominantu.
Současný farní kostel vznikal v letech 1843 až 1849. Stavbu podle pražských plánů vedl stavitel František Stárek z Mrákotína. Výsledkem je výrazná trojlodní budova, která dodnes tvoří jednu z hlavních dominant historického jádra města.
Empír v podobě jižních Čech
Vnější vzhled kostela je založen na klidné a přehledné empírové kompozici. V průčelí vystupuje hranolová věž vysoká přibližně 33 metrů, díky níž je stavba dobře čitelná už z prostoru náměstí. Presbytář je zvenčí uzavřen polygonálně, zatímco uvnitř má půlkruhový závěr.
Za vstupní částí se nachází kruchta. Interiér člení tři páry pilířů a šest dvojic toskánských sloupů, které dávají prostoru pravidelný rytmus. Nad úzkými bočními loděmi jsou empory a hlavní i boční části kostela završují plackové klenby. Právě spojení trojlodní dispozice, empor, sloupů a jednoduchých klasicizujících tvarů dává návštěvníkovi možnost číst empír přímo v prostoru, nikoli jen na fasádě.
Vnitřní vybavení je z větší části pseudorománské a pochází z druhé poloviny 19. století. Hlavní oltář a kazatelnu vytvořil J. Novotný, oltářní obraz namaloval V. Kandler a boční oltáře z roku 1859 jsou dílem J. Ptáka. Empory byly podle městských údajů podklenuty v roce 1863 V. Hessem.
Předměty, které přežily starý chrám
Nejzajímavější připomínkou starší historie nejsou pouze archivní zmínky, ale také předměty dochované v kostele. Z doby po roce 1700 pocházejí sochy svaté Terezie a svatého Bernarda. Jejich přítomnost připomíná, že dnešní stavba nepřerušila veškeré vazby na předchozí chrám a jeho vybavení.
Ještě starší je cínový svícen z roku 1596, vysoký přibližně 35 centimetrů. Pozornost si zaslouží také kamenná křtitelnice datovaná rokem 1725. Tyto drobnější prvky mohou při návštěvě působit nenápadně, právě ony však propojují novější empírový kostel s několikasetletou duchovní a uměleckou tradicí Strmilova.
Starší tradici připomíná také vyprávění o původní věži, na níž bývaly vedle tří zvonů umístěny loretánsky koncipované zvonky, tedy určitá podoba zvonkohry. Dnešní věž prošla ve 20. století modernizací: v 90. letech byla opravena fasáda i střecha a přibyly nové hodiny s automatickým ovládáním zvonů.
Kostel jako součást procházky Strmilovem
Kostel svatého Jiljí stojí přímo v historickém jádru Strmilova, a přirozeně tak patří do procházky městem. V jeho blízkosti se nachází socha Nejsvětější Trojice, kterou městské materiály datují přibližně kolem roku 1700. Neobvyklým detailem je reliéf Panny Marie vytesaný na zadní straně sochy. Podstavec byl podle těchto údajů osazen později, v roce 1865.
Návštěva kostela nabízí zajímavý kontrast: zvenčí působí jako jednotná stavba 19. století, uvnitř i v jednotlivých předmětech však uchovává vrstvy mnohem starší. Právě díky tomu není jen architektonickou dominantou náměstí, ale také místem, kde se dá dobře sledovat, jak se město vyrovnávalo s požáry, obnovou i proměnami vkusu.
Možnosti prohlídky interiéru se mohou měnit, proto je vhodné ověřit si aktuální přístupnost u místní farnosti nebo města. Na faře u kostela bývá podle městských informací také stálá prodejní výstava knih. I při návštěvě pouze zvenčí ale stojí za to věnovat pozornost věži, empírovému průčelí a celkovému zasazení kostela do prostoru strmilovského náměstí.