Jen málokterá památka v českých zemích má za sebou tak pestrou cestu jako Světelský oltář v Adamově. Pozdně gotická dřevořezba vznikala v letech 1516 až 1525 pro cisterciácký klášter ve Zwettlu v Dolním Rakousku. O více než tři století později se její dochovaná část stala hlavní ozdobou nového kostela svaté Barbory v Adamově.
Oltář zaujme nejen stářím, ale také rozměry a působivostí řezbářské práce. Adamovská část je vysoká přes sedm metrů a obsahuje 59 postav. Ústředním námětem je Nanebevzetí Panny Marie, zpracované s výrazem, který je pro pozdní gotiku typický: figury jsou živé, jejich postoje neklidné a řezbář věnoval pozornost i drobným detailům oděvů, tváří a gest.
Z kláštera ve Zwettlu do Adamova
Původní oltář byl zamýšlen jako křídlový, zavírací retábl zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. Skládal se z tympanonu, dvou křídel, střední části a predelly. Celý celek měl podle rekonstrukce dosahovat výšky přibližně 22 metrů. Z tohoto monumentálního uspořádání se však do dneška zachovala především střední část. Křídla a nástavba byly po rozebrání pravděpodobně zničeny.
Na zakázce se podle dostupných údajů podílelo šest řezbářů. Jediným konkrétně doloženým jménem je Ondřej Morgenstern z Českých Budějovic. Jeho přesná úloha ale není jistá. Záznamy potvrzují platbu za velkou chórovou tabuli, neumožňují však s jistotou říct, zda vedl celý projekt, nebo vytvořil jen určitou část.
V první polovině 18. století začal být oltář ve Zwettlu považován za zastaralý. Roku 1732 byl rozebrán a jeho střední část přemístěna do boční kaple. Význam díla se tím neztratil, změnil se však jeho původní kontext. V 50. letech 19. století byl dochovaný korpus prodán hraběti Samuelu Festeticsovi. Obchod byl později prohlášen za neplatný, mezitím se však oltář dostal do Vídně, do dílny rámaře a pozlacovače Georga Placha.
Nový domov v novogotickém kostele
Po restaurování byl oltář dočasně umístěn v kostele svatého Augustina ve Vídni. Roku 1857 jej získal kníže Alois z Liechtensteinu a věnoval ho nově vybudovanému kostelu svaté Barbory v Adamově. Právě tehdy získala středověká památka své dnešní moravské působiště.
Kostel vznikl v letech 1855 až 1857 podle návrhu vídeňského architekta Josefa Kiesera a vysvěcen byl 4. prosince 1857. Světelský oltář v něm není hlavním oltářem, ale oltářem bočním. Spojení novogotické stavby s mnohem starší dřevořezbou přesto vytváří pozoruhodný celek. Návštěvník tak v Adamově vidí nejen samotné umělecké dílo, ale i příklad promyšleného druhotného umístění významné památky.
Oltář ukrytý před válkou
O historii oltáře se nepsalo pouze v souvislosti s uměním a restaurováním. V roce 1944, kdy hrozilo poškození kostelů a jejich vybavení, byl ukryt v kryptě vranovského kláštera. Po skončení války se v roce 1947 vydal na restaurování do Brna a následně se vrátil zpět do Adamova.
Další důležité restaurátorské práce proběhly v letech 2005 až 2006. Odborníci při nich řešili stav dřeva, povrchovou úpravu i celkové uchování díla pro další generace. Světelský oltář byl v roce 2010 prohlášen národní kulturní památkou, což potvrzuje jeho mimořádný význam v rámci českého i středoevropského pozdně gotického umění.
Jak oltář navštívit
Kostel svaté Barbory se nachází v horní části Adamova. Od železniční zastávky Adamov lze podle farnosti dojít po žluté turistické značce přes řeku Svitavu a dále ulicí Osvobození. Parkovací možnosti u kostela jsou omezené.
Prohlídku Světelského oltáře je vhodné domluvit předem s průvodcem farnosti, protože kostel nemusí být mimo bohoslužby běžně otevřený. Aktuální návštěvní režim lze ověřit u Římskokatolické farnosti Adamov na telefonu +420 736 136 480 nebo prostřednictvím e-mailu svetelsky-oltar@seznam.cz. Za návštěvu stojí nejen samotná dřevořezba, ale také vědomí, že v nenápadném moravském městě přežívá část kdysi obrovského klášterního oltáře, jehož cesta vedla přes Zwettl a Vídeň až do Adamova.