Jedna z nejpozoruhodnějších kapitol tachovského židovského hřbitova se týká hrobu, který už dnes návštěvník nenajde. Nacházel se zde náhrobek rabína Nachuma Sofera, k jehož hrobu mířili poutníci. V roce 1977 však cenné rabínské náhrobky zmizely a s nimi i výrazná část duchovního významu místa. Samotný hřbitov navíc v 80. letech ohrožoval záměr úplné likvidace.
Hřbitov starý více než čtyři století
Starý židovský hřbitov leží v Tachově při Chodské ulici, nedaleko jejího vyústění do Plzeňské ulice. Úředně byl povolen roku 1615, podle odborných podkladů se zde ale pohřbívalo pravděpodobně už dříve. Šlo o druhé židovské pohřebiště ve městě, které nahradilo starší středověký hřbitov.
Pohřby zde probíhaly až do roku 1933. Tachov tehdy patřil k významným centrům židovského života v regionu. Ve městě fungovala synagoga, rabínský dům i talmudická škola a hřbitov byl přirozenou součástí této komunity. Náhrobky tak dnes nepředstavují pouze jednotlivé památky, ale také pozůstatek zaniklého společenského a náboženského světa.
Od poškození k hrozbě úplného zániku
Areál poškodil nacistický režim během druhé světové války. Tím však jeho útrapy neskončily. Po válce následovaly další zásahy, včetně zmenšení hřbitova v 60. letech. Odstraněna byla také část s rabínskými hroby, tedy prostor, který měl pro židovské návštěvníky zvláštní význam.
V druhé polovině 80. let byly některé cenné náhrobky přemístěny na židovský hřbitov v Mariánských Lázních. Šlo přibližně o čtyři desítky kamenů. Mezi nimi byly i rabínské náhrobky včetně toho, který označoval hrob Nachuma Sofera. Přesun sice část kamenů zachránil před dalším ničením, zároveň ale rozrušil původní podobu tachovského pohřebiště a oddělil náhrobky od místa, s nímž byly po staletí spojeny.
Likvidační záměr byl odvolán nebo zastaven na přelomu let 1990 a 1991. Zbylá část areálu se následně dočkala obnovy, podle dostupných údajů především v letech 1991 až 1992. Dochované náhrobky byly opraveny a znovu vztyčeny, takže hřbitov mohl zůstat zachován jako připomínka tachovské židovské obce.
Přibližně 190 náhrobků, ale ne původní obraz
Počet dochovaných náhrobků se v evidencích mírně liší. Uvádí se přibližně 189 až 198 kamenů; městský dokument pracuje s číslem 198, zatímco jiné přehledy hovoří zhruba o 190 náhrobcích. Rozdíl může souviset s tím, zda se započítávají všechny dochované kameny, nebo evidovaní pohřbení.
Na první pohled může návštěvníka překvapit pravidelné uspořádání náhrobků do řad s jednotnými rozestupy. Nejde však o původní historickou podobu hřbitova. Ta byla během desetiletí zásahů narušena a při obnově vzniklo nové, přehlednější rozvržení. Právě tento kontrast je důležitou součástí příběhu památky: rekonstrukce ji zachránila, ale zároveň změnila její autentický vzhled.
Ohradní zeď a soubor náhrobků dnes připomínají nejen dobu, kdy se zde pohřbívalo, ale také zápas o samotné přežití místa. Náhrobky jsou přitom cenným historickým pramenem. Nápisy a symboly mohou vypovídat o osobnostech, rodinách i náboženském životě někdejší tachovské obce, i když bez zaniklého poutního hrobu už není možné vnímat areál v jeho původném duchovním kontextu.
Co vidět při návštěvě Tachova
Starý židovský hřbitov je podle dostupných turistických informací udržovaný a volně přístupný. Aktuální podmínky vstupu je přesto vhodné před cestou ověřit u města. Prohlídka není dlouhá, její smysl ale spočívá v pozorném vnímání detailů, ohradní zdi a stop po zmenšování areálu. Jde o pietní místo, kde je namístě ticho, ohleduplnost a respekt k hrobům i náhrobkům.
Při poznávání židovské historie Tachova se vyplatí připomenout také další místa spojená s místní komunitou, například prostor bývalé synagogy, rabínský dům nebo mladší židovský hřbitov. Ten vznikl roku 1933, leží přibližně 900 metrů jihovýchodně u městského hřbitova a dnes funguje v rámci urnového háje. Se starým hřbitovem v Chodské ulici ho proto není vhodné zaměňovat.