Na jižní stěně starého paláce v Telči se do zahrady dívá mohutná mytologická postava na voze taženém čtyřmi koňmi. Reliéf o rozměrech přibližně pět krát čtyři metry návštěvníci často znají jako Neptuna se čtyřspřežím. Podle odborné interpretace však může jít spíše o Pluta. Záměnu navíc pomohl vytvořit restaurátorský zásah z let 1954 až 1956, při němž byl původní dvojzubec změněn na trojzubec.
Renesanční prostor sevřený arkádami
Zámecká zahrada vznikala v 70. letech 16. století během rozsáhlé renesanční přestavby telčského zámku za Zachariáše z Hradce. Od počátku nebyla odděleným parkem, ale součástí promyšleného stavebního celku. Vymezují ji nízké arkádové ochozy a renesanční křídla zámku, která vytvářejí působivou kulisu i při obyčejné procházce.
Právě sevřenost prostoru je jedním z jeho největších půvabů. Zahrada nepůsobí jako rozsáhlá krajina určená k dlouhé procházce, ale spíše jako výpravná renesanční scéna. Arkády, voda, květinový parter a figurální výzdoba tu spolu vytvářejí celek, v němž se prolínaly mytologické, panovnické i křesťanské významy. Památkově se prostor označuje také jako francouzská zahrada, jeho stavební rámec je však pevně spojen s renesanční podobou telčského zámku.
Kašna uprostřed a tajemství reliéfu
Centrálním prvkem zahrady je do země zapuštěný kamenný bazén s fontánou. Voda zde doplňuje pravidelně uspořádaný prostor a pomáhá mu působit klidně i slavnostně. Po obnově areálu byla kašna znovu zprovozněna, takže návštěvník dnes vnímá zahradu nejen jako architektonický prostor, ale také jako místo, kde se uplatňuje zvuk a pohyb vody.
Největší pozornost však přitahuje reliéf na jižní stěně starého paláce. Tradiční označení Neptun vychází především z trojzubce, který postava drží. Odborná databáze a navazující památková dokumentace upozorňují, že původním atributem mohl být dvojzubec a zobrazenou postavou pravděpodobně Pluto. Reliéf vznikl patrně v první polovině 70. let 16. století a mohl být součástí širšího ikonografického programu zahrady.
Protože je dílo vystavené povětrnosti, prošlo několika opravami. Poslední rozsáhlé restaurování se uskutečnilo v letech 2014 až 2015 a jeho stav je nyní hodnocen jako dobrý. Zahrada tak nabízí i drobnou lekci z památkové péče: někdy může jediný pozměněný detail ovlivnit, jak celé dílo po desetiletí chápeme.
Obnova vrátila zahradě výraznější podobu
Zámecký areál procházel rozsáhlou obnovou od roku 2020 do roku 2023. Práce se dotkly také zahrady a arkád, které do ní směřují. Obnovena byla původní síť cest, založeny květinové záhony a restaurovány malby v zahradní arkádě. Znovu se vyznačilo také původní vedení gotické pavlače.
Dnešní podoba proto není prostým otiskem 16. století. Renesanční je založení zahrady a její stavební rámec, zatímco výsadby, cesty a další prvky prošly v průběhu času proměnami. Právě spojení historické architektury s citlivě obnoveným prostorem ale dává návštěvě smysl. Člověk zde nevidí jen jednotlivé památky, ale jejich vzájemné působení.
Zahrada jako součást telčského příběhu
Telčský zámek a historické centrum města jsou od roku 1992 zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO. Zámecká zahrada je jedním z menších, ale výrazných míst tohoto mimořádně cenného areálu. Od rozsáhlejšího zámeckého parku u Ulického rybníka se liší komorností a přímým kontaktem s renesančními budovami.
Prostředí zámku je známé také z českých pohádek a filmů. Oficiální prezentace areálu spojuje se zahradou například Pyšnou princeznu a uvádí, že se v jejím záběru objevuje i reliéf. I bez filmových vzpomínek však místo funguje samo o sobě: arkády vytvářejí rytmus, květiny zjemňují kamenné stěny a mytologická postava dodává prostoru záhadný detail.
Zahradu lze navštívit samostatně bez průvodce a rezervace obvykle není nutná. Přístupná bývá v návštěvní době zámku, která se mění podle sezony a provozu areálu, proto je vhodné ověřit aktuální údaje před cestou. Vstup je podle informací zámku bezbariérový. Oficiální adresa místa je náměstí Zachariáše z Hradce 1; z centrálního parkoviště v ulici Na Sádkách vede k zámku cesta přes park přibližně deset minut.