Do zámecké galerie v Telči se po téměř dvaceti letech vrátil Jan Zrzavý. Stálá expozice Sen o skutečnosti: Obrazy Jana Zrzavého ze sbírek Národní galerie Praha byla otevřena 22. července 2025 a nabízí více než třicet malířových děl. Nejde přitom jen o přehlídku známých obrazů. Výstava ukazuje, jak se v Zrzavého tvorbě proměňovaly vzpomínky, biblické příběhy, krajiny i vlastní podoba umělce.
Expozice vznikla ve spolupráci Národního památkového ústavu a Národní galerie Praha. Umístěna je v upravených prostorách někdejšího purkrabství ve východním křídle zámku, které nyní slouží jako zámecká galerie. Právě sem se Zrzavého obrazy vracejí po historické etapě, kdy na zámku fungovala Galerie Jana Zrzavého. Ta byla otevřena v letech 1988 až 2007 a představovala téměř padesát děl, která se v průběhu času obměňovala.
Šest pohledů na jednoho malíře
Nová expozice je rozdělena do šesti volně navazujících částí. Návštěvník se setká s autoportréty a Zrzavého charakteristickou sebestylizací, s inspirací Leonardem da Vincim i s ranými obrazy spojenými se sdružením Sursum. Další kapitoly se věnují biblickým motivům, krajinám ráje, Bretani a tématu osudové ženy.
Mezi vystavenými díly jsou například Vlastní podobizna z roku 1909, Melancholie I z roku 1912 nebo obraz Krucemburk – U tří křížů z roku 1923. Zastoupeny jsou také bretaňské motivy, například Zákoutí na Île de Sein, a obrazy ženských postav.
Výraznou pozornost si zaslouží Portrét slečny Tydlitátové z roku 1932. Národní galerie Praha jej získala v roce 2024 ze soukromé sbírky s přispěním Ministerstva kultury za tři miliony korun. Obraz byl předtím více než osmdesát let v soukromém držení a veřejnost jej prakticky neznala. Dílo je spojováno s Telčí a v expozici jej doplňují obrazy s motivem Kleopatry, k němuž se Zrzavý vracel po velkou část života.
Telč jako místo setkání i inspirace
Jan Zrzavý se do Telče dostal až jako dospělý, pravděpodobně na podnět svého přítele, spisovatele Františka Kožíka. Renesanční město jej podle dochovaných materiálů zaujalo natolik, že si přál právě zde vystavovat. Jeho vztah k Telči později posílilo přátelství se zámeckým kastelánem Bohumilem Norkem starším.
Právě Norěk upozornil malíře na podobu se sochou Adama na hlavním zámeckém nádvoří. Dochovala se fotografie, na níž Zrzavý stojí před touto sochou a pozoruje svého pomyslného zámeckého dvojníka. I tento drobný příběh ukazuje, že Telč pro něj nebyla pouze kulisou, ale místem osobního prožitku a kulturních vazeb. V roce 2025 město udělilo Janu Zrzavému čestné občanství.
Vysočina mezi klidem a melancholií
Výstava má význam i pro poznávání Vysočiny, k níž měl Zrzavý složitý a hluboký vztah. Narodil se v Okrouhlici na Havlíčkobrodsku a část dětství a mládí prožil v Krucemburku, odkud pocházeli jeho předkové z otcovy strany. Kraj pro něj znamenal návraty, vzpomínky, klid a uměleckou inspiraci. Zároveň jej vnímal jako drsný a smutný a spojoval jej s vlastní melancholií.
Motivy Vysočiny se v jeho tvorbě objevují prostřednictvím Krucemburku i dalších míst. Regionální materiály připomínají také scenérie spojené s Okrouhlicí, Žďárem, Krásnou Horou, Lipnicí nebo Babicemi. Krucemburk se stal důležitým místem i po malířově smrti: na vlastní přání je zde pochován a městys provozuje Pamětní síň Jana Zrzavého.
Galerie, která zve k zastavení
Součástí expozice je interaktivní studio s čtenářským koutkem a kartotékou doplňujících materiálů. K dispozici jsou osobní korespondence, reprodukce kreseb i díla umělců, kteří Zrzavého inspirovali. Návštěvníci si mohou pustit také nahrávky z archivu Českého rozhlasu. Výstavu doplňuje malba Adolfa Gärtnera, busta Jana Zrzavého od Marty Jiráskové a fotografie Václava Chocholy a Miroslava Khola.
Název výstavy odkazuje k Zrzavého chápání umění: skutečnost podle něj umělec vždy převádí do vlastní představy, vlastního vnitřního obrazu. Právě v tom spočívá síla telčské expozice. Spojuje konkrétní místa české krajiny s osobním, někdy snovým světem malíře.
Prakticky: Zámecká galerie je samostatným prohlídkovým okruhem bez průvodce a návštěva trvá přibližně hodinu. Kapacita je nejvýše 40 osob. Otevírací doba i vstupné se mění podle sezony, proto je vhodné ověřit aktuální údaje před cestou. Návštěvu lze spojit s prohlídkou renesančních sálů, zámeckého muzea, podzemí nebo nádvoří a zahrady. Kdo chce poznat Zrzavého Vysočinu podrobněji, může pokračovat do Okrouhlice a Krucemburku.