V polích jihovýchodně od Budyně nad Ohří stojí místo, které na první pohled působí nenápadně. Za vysokou kamennou zdí se však ukrývá jediný dochovaný ze tří židovských hřbitovů, které ve městě v minulosti existovaly. Jeho součástí je také novorománská obřadní síň se zbytky iluzivní výmalby. Hřbitov tak není jen souborem starých náhrobků, ale cenným svědectvím o komunitě, která byla po staletí součástí života Budyně.
Od 16. století k vlastnímu pohřebišti
Židovské osídlení Budyně nad Ohří je spolehlivě doloženo od první poloviny 16. století. Na začátku 17. století už zde působila samostatná židovská obec. Její členové žili v blízkosti města, věnovali se obchodu a řemeslům a vytvořili komunitu s vlastními náboženskými institucemi.
Budyně měla v minulosti tři židovská pohřebiště. Nejstarší leželo u městských hradeb, ale roku 1787 bylo zrušeno a později zaniklo. Nedochoval se ani takzvaný tyfový hřbitov na katastru Nížeboh. Současný areál je proto jediným místem, kde lze dějiny budyňských Židů číst přímo z dochovaných památek.
Hřbitov vznikl patrně roku 1787, kdy židovská obec získala od vrchnosti pozemek za Matkobožským rybníkem. V letech 1843 až 1857 byl rozšířen. Dnes zabírá přibližně 2 910 metrů čtverečních a jeho poloha mimo souvislou zástavbu připomíná, jak se v minulosti židovská pohřebiště často ocitala na okraji obcí.
Náhrobky mezi zdí a poli
Uvnitř areálu se nachází zhruba dvě až tři stovky náhrobků. Rozdíl v uváděných počtech souvisí mimo jiné s tím, zda se započítávají také poškozené kameny a torza. Náhrobky pocházejí od konce 18. století až do období druhé světové války a představují několik generací místní komunity.
Také u nejstaršího kamene se prameny rozcházejí. Za nejstarší dochovaný náhrobek bývá označován kámen z roku 1798, databáze historických hřbitovů však uvádí i náhrobek z roku 1764, který měl být na místo přenesen ze staršího pohřebiště. Jisté je, že hřbitov obsahuje památky z různých období a že jejich nápisy i výzdoba dokládají proměny pohřební kultury.
Obřadní síň se stopami původní výzdoby
Výrazným prvkem areálu je novorománská obřadní síň, která stojí v rohu hřbitova u vstupní brány. Sloužila při pohřebních obřadech a dodnes pomáhá utvářet charakter celého místa. Zaujmou zejména zbytky iluzivní výmalby, která měla interiéru dodat slavnostnější podobu. Dochovala se také pamětní deska připomínající donátory.
Od roku 2002 prochází hřbitov postupnou obnovou. Opravy se týkaly obvodové zdi, brány i obřadní síně a pokračovalo také restaurování náhrobků. Péče o areál je důležitá nejen kvůli jednotlivým kamenům, ale i proto, že celek zůstal čitelný ve své původní podobě.
Příběh komunity, která zmizela
Největšího početního zastoupení dosáhla budyňská židovská komunita v 19. století. V roce 1849 zde žilo 238 Židů, roku 1880 už 113 a v roce 1900 celkem 105. Do roku 1930 počet klesl na 39 osob. Úbytek souvisel mimo jiné se stěhováním do větších měst a proměnou společenských poměrů.
Tragický konec přinesla nacistická okupace. V únoru 1942 byla většina budyňských Židů odvezena přes shromaždiště v Kladně do Terezína. Podle údajů připomínajících místní komunitu zahynulo 33 lidí s posledním trvalým bydlištěm v Budyni. Po druhé světové válce už židovská obec nebyla obnovena.
Jak hřbitov navštívit
Hřbitov leží přibližně kilometr jihovýchodně od centra Budyně, v polích směrem na Vrbku. Administrativně se nachází v katastrálním území Vrbka u Roudníčku, které spadá pod Budyni nad Ohří. Od silnice je areál viditelný, přístup však vede po nezpevněném či travnatém terénu a zejména v době vyšší vegetace nemusí být pohodlný.
Podle dostupných informací bývá areál uzamčen. Možnost zapůjčení klíče se může měnit, proto je vhodné ověřit aktuální podmínky u správce nebo Federace židovských obcí ještě před cestou. Pro navigaci lze využít souřadnice 50.3971431, 14.1349708. Návštěvu je možné spojit s prohlídkou obnovené budyňské synagogy, která byla po rekonstrukci zpřístupněna veřejnosti v roce 2024. Společně připomínají příběh komunity, z níž na místě zůstaly především kameny, stavby a jména.