Asi 500 metrů severovýchodně od Prčice, poblíž rybníčku Pabiánek, leží nenápadný židovský hřbitov. Jeho příběh začíná dříve než samotné pohřebiště: židovské rodiny se v Prčici usazovaly snad už na počátku 17. století. Hřbitov tak není jen souborem starých náhrobků, ale také místem, které připomíná komunitu spjatou s městem po několik staletí.
Od modlitebny k vlastnímu pohřebišti
Písemné doklady o židovském osídlení pocházejí nejpozději z konce 17. století. Roku 1689 je v Prčici zaznamenána rodina Salomona Cantora. Ve stejném roce měla vzniknout modlitebna v patře panské vinopalny. O něco později, roku 1702, se uvádí sedm židovských obyvatel starších deseti let.
Vlastní hřbitov však místní židovská obec dlouho neměla. Zemřelé pohřbívala například v Kosově Hoře, Jistebnici, Prudici nebo ve Voticích. Pozemek v Prčici zakoupila od Johanna Pištěka v roce 1865. Hřbitov vznikl nejspíše v letech 1865 až 1867 a první pohřeb se tu konal v srpnu 1867. Tento údaj je důležitý i při čtení stáří náhrobků: bez dalšího ověření nelze případný starší letopočet na kameni spojovat se založením zdejšího pohřebiště.
Nápisy v několika jazycích
Hřbitov zabírá přibližně 1 575 metrů čtverečních. Podle městských údajů tu bylo pohřbeno kolem 170 lidí, zatímco dochovalo se zhruba 50 náhrobků. Ztráty a krádeže změnily podobu místa; současný areál proto představuje jen část původního souboru.
Dochované kameny jsou zajímavé také svými nápisy. Objevují se na nich němčina, hebrejština i čeština, někdy v různých kombinacích. Jeden náhrobek z roku 1882 má epitaf pouze v hebrejštině. Rozdílné jazyky zachycují proměny prostředí, v němž místní židovská komunita žila, a dávají návštěvníkovi možnost vnímat hřbitov jako historický pramen, nejen jako pietní místo.
Márnice u vstupu
Součástí areálu je také jednoduchá klasicistní márnice se sedlovou střechou. Její vstupní otvor je zakončen půlkruhovým obloukem. Stavba stojí u vstupu a pomáhá dotvářet charakter hřbitova, který je zasazený mimo souvislou zástavbu. Přesné datum její výstavby není doloženo.
Poslední pohřby se podle městské historie konaly v roce 1942. Mezi pohřbenými jsou jmenováni například Kateřina Ledererová ze Sedlce, Mořic Klein z Prčice a Hermína Löwyová z Borotína. Jejich jména propojují místo s okolními obcemi a připomínají, že hřbitov sloužil širšímu kraji.
Krátká cesta za klidným místem
Hřbitov se nachází západně od silnice vedoucí na Heřmaničky. Městský popis uvádí přibližně půlkilometrovou vzdálenost od Prčice; konkrétní přístupovou trasu je vhodné před návštěvou ověřit. Protože areál leží mimo zastavěnou část města, patří k výletu i ohleduplný pohyb v krajině a respekt k pietnímu charakteru místa.
Židovský hřbitov v Prčicích je drobnou, ale významnou zastávkou při poznávání Sedlce-Prčice. Nabízí pohled na dějiny místní komunity, které se jinak mohou z veřejného prostoru snadno vytratit. Zachované náhrobky a malá márnice připomínají, že příběh regionu tvořily vedle sebe různé tradice i jazyky.