Točník patří k posledním českým hradům, u nichž se obranná funkce výrazně propojila s pohodlnějším bydlením a reprezentací. Václav IV. si jej nechal vybudovat na konci 14. století na vyšším místě nad starším hradem Žebrák. Obě stavby dnes vytvářejí mimořádně zachované souhradí, které návštěvníkům nabízí nejen působivé výhledy, ale také neobvyklý pohled na proměnu středověkého panovnického sídla.
Nové sídlo po požáru Žebráku
Bezprostředním důvodem ke stavbě Točníku byl požár Žebráku v roce 1395. Král poté nechal vybudovat nové sídlo přibližně o sto metrů výše, na konci skalního hřebene Zámeckého vrchu. Stavba pravděpodobně probíhala mezi lety 1398 a 1401 a hrad měl od počátku působit reprezentativněji než starší pevnost.
Točník nebyl navržen jako jednoduchý vojenský hrad. Královský palác, umístěný na okraji příkopu, plnil zároveň obytnou i obrannou úlohu a tvořil chráněné vnitřní jádro určené panovníkovi a jeho nejbližší družině. Vedle něj vznikl také velký reprezentační palác. Jeho sál ve druhém patře měřil přibližně 34 × 15 metrů, což byla na svou dobu pozoruhodná velikost.
Královský poklad i husitské obléhání
Význam Točníku dokládá také událost z roku 1400, kdy sem Václav IV. nechal převézt část královského pokladu. Poslední doložená návštěva panovníka na hradě se uskutečnila v září 1415. Nedlouho poté se hrad ocitl v neklidné době husitských válek.
V roce 1425 Točník odolal třídennímu obléhání. Proti hradu podle dochovaných údajů postupovala armáda přibližně sedmi tisíc pěších a devíti set jezdců. Pevnost tak obstála v situaci, kdy její poloha a opevnění sehrály zásadní roli. Později však přišly klidnější časy. V 16. století prošel hrad renesančními úpravami za Lobkowiczů. Jejich připomínkou je mimo jiné sgrafitová výzdoba velkého, někdy označovaného také jako purkrabského, paláce.
Souhradí, které nemá v Česku mnoho obdoby
Žebrák a Točník dělí zhruba půl kilometru. Zatímco Žebrák vznikl dříve a jeho zřícenina dnes působí sevřeněji, Točník ukazuje velkorysejší pozdně gotické pojetí královského sídla. Výjimečné je, že starší hrad nebyl po dokončení nového zcela opuštěn. Po určitou dobu oba objekty fungovaly v rámci jednoho panství, a společně tak vytvářely celek, který odborníci řadí k nejlépe dochovaným českým souhradím.
Při prohlídce Točníku stojí za pozornost kamenná erbovní galerie. Její uspořádání vytváří titulaturu Václava IV. a připomíná, že hrad měl být nejen bezpečným útočištěm, ale také výrazem panovnické moci. Areál zahrnuje královský i velký palác, hradby s branami, věžovou bránu, hospodářskou budovu, studnu a příkop s mostem. Dochované zdivo umožňuje dobře si představit původní rozsah stavby, přestože po třicetileté válce hrad postupně chátral. Od roku 1674 zde podle dochovaných údajů bydlel už jen hlídač.
Hrad, kde žijí netopýři
Točník není zajímavý pouze jako památka. Areál je evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000 a chrání letní kolonii netopýra velkého. Kulturní památka tak zároveň slouží jako důležité útočiště živočicha, jehož výskyt je třeba respektovat. Konkrétní možnosti pozorování nebo případné speciální programy se mohou měnit podle sezony a ochranného režimu.
Výlet lze prodloužit do okolní krajiny na okraji Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Pěší trasa mezi Žebrákem a Točníkem měří přibližně 3,5 kilometru a vede kolem obou hradů, starého třešňového sadu i geologicky zajímavého Zámeckého vrchu. Právě spojení památek a krajiny dává návštěvě větší smysl než prohlídka jediného objektu.
Prakticky před návštěvou
Základní prohlídku Točníku lze absolvovat bez průvodce s tištěnými texty a mapou; materiály jsou dostupné v několika jazycích. Pro větší skupiny je možné po předchozím objednání zajistit komentovanou prohlídku. Otevírací doba se mění podle sezony a akcí, proto je vhodné ověřit aktuální režim před cestou.
Hradní areál není podle památkové správy vhodný pro vozíčkáře. Administrativně se nachází v obci Točník, ačkoli návštěvníci se mohou setkat s poštovní adresou Zdice. Nejlepší způsob, jak si místo vychutnat, představuje spojení obou hradů s pěší procházkou po Zámeckém vrchu.