Jediná krátká procházka Jihlavou tu nabízí nečekaně pestrý výlet dějinami architektury. Na Panenském předměstí stojí vily, které vznikaly od počátku 20. let minulého století a dodnes ukazují, jak se měnily představy o pohodlném bydlení, reprezentaci i technickém pokroku. Zároveň připomínají osudy rodin, do nichž zasáhly válka, nacistická perzekuce i poválečné zestátnění.
Panenské předměstí za hradbami
Oblast západně od historického jádra byla založena už roku 1510. Předměstí však během třicetileté války opakovaně zanikala a k novému zastavování docházelo až později, zejména po zrušení jihlavské pevnosti v roce 1755. Dnešní Fibichova ulice vznikla při vnější hraně někdejšího opevnění a v minulosti se objevovala pod názvy Frauengraben, Höckgasse nebo Příkopy. Lokalitou procházela také původní trasa Telečské ulice.
Proměny okolí jsou patrné dodnes. Zahradní čtvrť, která měla nabídnout klidnější bydlení, postupně doplnily garáže, rozvodna i panelové domy. Právě v tomto kontrastu vynikají tři vily, jejichž původní podoba a příběhy stojí za pozornost.
Inderkova vila: technická novinka v zahradě
Vila Richarda Inderky na adrese Fibichova 940/2 vznikla v letech 1925 až 1926 podle návrhu jihlavského stavitele Emanuela Langa. Lékárník Richard Inderka, syn někdejšího jihlavského starosty Vinzenze Inderky, si nechal dům postavit pro sebe, manželku Margaretu a děti. Čtyřpodlažní stavba stojí v rozsáhlé svažité zahradě a na první pohled zaujme kýlovitě tvarovanou střechou, valbami a vikýři připomínajícími volské oko.
Za zdánlivě tradičním vzhledem se skrývají pozoruhodná technická řešení. Krov využívá lamelový systém Zollbau, který vyvinul německý inženýr Fritz Zollinger. Konstrukci dodala vídeňská firma Oikos. V Jihlavě se podobný princip uplatnil ještě u obilního sila na Chlumově ulici. Stavitelé použili také dutinové zdivo systému Eckert, díky němuž mohli zúžit zdi o sedm centimetrů a přitom zachovat jejich izolační vlastnosti.
Vila je cenná i mimořádným množstvím dochovaných detailů – od oken, dveří a mříží přes schodiště a vitráž až po táflování a povrchy interiérů. Od 20. ledna 2023 je kulturní památkou. Roku 1932 ji koupil továrník Hans Seidner. Jeho židovská rodina se před nacistickým ohrožením odstěhovala z Jihlavy v březnu 1938, přes Brno emigrovala do Anglie a po roce 1948 pokračovala do Spojených států. Po válce vila sloužila kojeneckému ústavu a později úřadu; podle dostupných údajů je od přibližně roku 2015 bez využití.
Malnatiho dům připomíná městského stavitele
Na adrese Telečská 1724/13 stojí starší z trojice vil. Kajetán Malnati ji pro svou rodinu postavil v letech 1908 až 1909. Třípodlažní dům na nepravidelném půdorysu má výraznou valbovou střechu, věžičku, vikýře, lodžie a kamenný parter. Romantizující podoba čerpá z anglického prostředí a z historizujících inspirací zaalpskou renesancí a barokem.
Malnati nebyl absolventem vysoké školy ani držitelem inženýrského titulu. Jako městský stavitel však od roku 1901 výrazně ovlivnil podobu Jihlavy. Podílel se například na hlavním celním úřadu u nádraží, dívčí měšťanské škole v Legionářů nebo dívčím lyceu v Křížové. Navrhl také dřevěnou osmibokou rozhlednu na Šacberku, dokončenou roku 1907. Měřila téměř 28 metrů, ale v roce 1940 zanikla při požáru.
Malnatiho rodina vilu obývala jen krátce. Po jeho náhlém úmrtí v roce 1915 se manželka Marie nejpozději následující rok uváděla na jiné adrese. Po druhé světové válce dům využíval Státní veterinární ústav. Rekonstrukce z let 2020 až 2021 proměnila objekt v kanceláře a šedá fasáda se snaží respektovat jeho původní výraz.
Adamova vila: moderní dům s tragickým příběhem
Nejvýraznější střet s meziválečnou modernou nabízí vila Otto Adama ve Vrchlického ulici. Hlavní dům č. 12 vznikal v letech 1929 až 1930, sousední objekt pro domovníka s garáží o dva roky později. Autorem byl vídeňský architekt Walter Sobotka, řazený mezi žáky Adolfa Loose. Jihlavská vila je jeho jedinou známou realizací na území dnešní České republiky.
Otto Adam vedl se švagrem Louisem Seidnerem významnou firmu na pletené zboží. Pro svou rodinu s pěti syny si nechal vytvořit puristický dům z jednoduchých hranolových objemů, s hladkou bílou fasádou, rovnými střechami a terasami. Sobotka navrhl také interiér a zahradu. Obytné prostory se v duchu Loosova Raumplanu střídaly v různých výškových úrovních a jejich středem byla ústřední hala. Nábytek z ušlechtilých dřev doplňovaly výrobky Thonet a svítidla Lobmeyr.
Za války dům obsadilo gestapo a podle dostupných popisů zde působila i zpravodajská služba SS. Adamovi synové Valter a Helmut byli v roce 1941 popraveni v Brně, Ella a syn Herbert přežili věznění v koncentračních táborech. Po roce 1945 se vila změnila v úřadovnu Státní bezpečnosti, později v mateřskou školu. Rekonstrukce setřely část původního prostorového řešení i vybavení, přesto zůstává cenným svědectvím jihlavské moderny i osudů židovské průmyslnické rodiny.
Trasa pro poznávání zvenčí
Vily propojuje tematická stezka Jihlavského architektonického manuálu zaměřená na zahradní čtvrti a bydlení první poloviny 20. století. Inderkova a Adamova vila jsou zároveň součástí židovské stezky. Objekty jsou převážně soukromé nebo institucionálně využívané, proto je vhodné prohlížet je z veřejných komunikací a respektovat soukromí uživatelů.
Výklad nabízí také komentovaná procházka „Slavné vily jihlavské“. V kalendáři DoJihlavy je jako další termín uveden pátek 11. září 2026 od 14 hodin; konkrétní údaje o východišti a případném vstupném je dobré před cestou ověřit. I bez organizované prohlídky však Panenské předměstí ukazuje, že architektura není jen kulisou: v jejích zdech se čitelně odráží technický rozvoj, společenské změny i dramatické dějiny Jihlavy.